Rozehřáté slunečními paprsky se vydávají za potravou, a tou je pro většinu u nás žijících ještěrek hmyz, pavouci nebo obtížní slimáci. Slunce pak dodává ještěrkám i potřebnou energii k páření, které se odehrává už během březnových slunečních dní. Jak běží život u naší nejběžnější ještěrky?
V dlouhé noře, kterou si sama vyhrabala, přečkává ještěrka obecná zimu. Někdy bývá v noře sama, ale není nic výjimečného, že se ponoří do hibernace v páru. Za slunečných jarních dní ovšem nastává čas dát život nové generaci.
Ještěrky se po procitnutí vysvlékají ze své šupinaté kůže a barevně zářící teritoriální samci ještěrky obecné se pouštějí do boje o svou vyvolenou. Pokud se objeví rival, snaží se jej zastrašit. Dávají na odiv své výrazné zbarvení, stavějí se z boku, aby ukázali svou velikost. Když ani to nepomůže, začnou kolem vetřelce kroužit s otevřenou tlamou ve snaze zakousnout se do něj.
Dominantní samečci jsou výrazně zbarvení, mají zelené boky, hnědý hřbet a dorůstají délky až 22 centimetrů. Slabší samci naopak časem blednou.
Koncem června pak samička naklade až patnáct bílých, kožovitých vajíček. Místo pro nakládku si pečlivě vybírá. Musí být suché a prosluněné. Buď je to kyprá půda nebo písek. Vajíčka starostlivě zahrabe, a tím její mateřské povinnosti vlastně končí. Koncem srpna se malé ještěrky derou na svět.
Opravdová zelená krasavice
Naší největší a nejkrásnější ještěrkou je ještěrka zelená, která působí až exoticky. Samci jsou velcí fešáci: kromě zářivě zeleného těla mají hrdlo zbarvené až do tyrkysova a opravdu statný samec může měřit klidně i čtyřicet centimetrů. Samičky jsou drobnější, nenápadnější a hrdélko mají až bělavé.
Domovem této ještěrky jsou suché, prosluněné stráně, ale i smíšený nebo listnatý les. Na horách ji nepotkáte, vyskytuje se u nás jen v těch nejteplejších oblastech. Její jídelníček se skládá z hmyzu, především larev a žížal, ale také z drobných plazů. Její loveckou strategií je taktéž trpělivé vyčkávání, přitom dokáže umně ulovit i letící hmyz.
Ne, slepýš opravdu není had
Dalším známým zástupcem našich ještěrkovitých je slepýš křehký. Neprávem v lidech vzbuzuje opovržení a často i strach, jelikož jej nezřídka považují za hada. Není to samozřejmě pravda.
Slepýš se od hadů liší zejména tím, že má pohyblivá víčka a nedokáže se stočit do klubka. Jeho zakrnělé končetiny jsou patrné pouze na kostře.
Slepýš je ovšem na rozdíl od ještěrek nejaktivnější za soumraku a v noci. Přes den se skrývá buď v zemi nebo pod kameny či kusy dřeva. Pokud ale zemi svlaží déšť, vylézá kvůli potravě i ve dne.
I slepýše byste si měli na zahradě považovat. Kromě hmyzu, slimáků nebo mnohonožek se totiž živí i housenkami motýlů, které pěstitelé vidí na svých záhonech opravdu neradi.
Navíc bývá věrný svému stanovišti, takže na vašem pozemku může pobývat i několik let. Když se blíží zima, slepýš hledá úkryt k hibernaci. Často mu poslouží nora vyhrabaná hlodavci, kam zalézá do hloubky až jednoho metru. Není nikterak výjimečné, že v takovém úkrytu přezimují až desítky jedinců.