Ten fór je celej takto: Rodinka si vyšla na ryby a otec vytáhl zlatou. Ta povídá: Když mě pustíš, splním vám tři přání. Synek vykřikl: Táto, já chci ježka! Otec: Do pi.. s ježkem! Matka: Ježka z pi.. ven!

to od nich nebylo moc promyšlené... Já bych si přál želvu..

Nás si adoptoval příbuzný, ježek západní. Pokusil se spáchat sebevraždu, ale odnesla to nakonec "jen" zadní noha. Veterinář mu ji musel nakonec amputovat. Po půlročním léčení řekl, že ven už nemůže. Tak máme doma kilo-dvacet pichlavý dáreček:o) Ale je s ním legrace. Vstává opravdu večer. A člověk mu nesmí strčit nic před čumák, protože vše nejdřív roztomile očichá a pak o a něco méně roztomileji chňapne. Zoubkama! Jedno, jestli to je červ, nebo něčí prst či jiná část těla. Ale jinak je mazel. Ven z ubikace moc nemůže, protože kůžička na pahýlku je i po roce jemná a hned se poraní. Ale třeba na gauči k nám přiťape rozplácne se v prostoru mezi zády a opěradlem a usne.

Se syčením byl taky problém. Syčel a vyskakoval, jako že bodne zády. Ale chovatelka jeho afrických příbuzných mi vysvětlila, že to je jen puberta. Když to bude dělat, máme ho okamžitě zvednout a nenechat ho trucovat. Jinak si zvykne a bude to dělat kdykoliv se k němu přiblížíme. Měla pravdu. V rukou byl jak andílek a do týdne bylo se syčením pokoj. Teď je z něj "syčák" jen když se lekne, nebo ho něco překvapí. Beru ho občas do školy do hodin přírodopisu. Stále mě udivuje, že mnohé děti ani na 2. stupni ZŠ (ve 14. letech!!!) ježka v životě neviděli...

a v zimě spí?

dá se to jíst...?

Samozřejmě. Jen je třeba při stahování použít rukavice proti propichu (cca 150kč). Dále je dobré omámit majitele/ku, neboť při procesu stahování pichlavé pochoutky vykazují vysokou agresivitu.

Čtyři roky života jsou strašně málo a mazlení s ním taky asi nebude to pravé...

Tato, já chcu ježka!

Do p... s ježkem!!

Celý den spí a v noci dělá bordel. Opravdu ideální domácí mazlíček.

Tak stačí na něj ve dne hodit deku a v noci mu rozsítit. Tím mu obrátíš denní režim.

Chovat toto zvíře není taková sranda. Je opravdu potřeba se mu věnovat a udržovat v čistotě a dávat pozor na teplotu okolí. Bohužel ani přes velkou snahu se mi nepodařilo albínka socializovat. Později jsem ho musel nechat utratit kvůli plicní chorobě, kterou zdědil po otci. Druhý ježeček, kterého si pořídila bývala přítelkyně, byl jako malý hrozně přítulný, později se z něj čím dál tím více stával asociál, ačkoli se mu každý den věnovala a opravdu dobře se o něj starala. Prostě povaha ježků je přeci jen nevypočitatelná a pokud ježek nechce, tak si jej nepochováte (oproti kočce, kterou si pohladíte a pomazlíte, i když nemá úplně náladu).

slečna chovatelka se mi jeví být lepším domácím mazlíčkem

Nepřijde mě zrovna jako nenáročný na chov. Navíc cena za čistokrevné zvíře ve vztahu k délce jeho života spíše vypadá jako chovatelský byznys.

Když to čtu - pro děti ani náhodou.

A jestli má večerní život tak rozdílný podle jedince, tak pokud je to geneticky spáč do půlnoci, tak ho lidská rodina bude převychovávat, aby vstával dřív.

Tak to je už lepší doma chovat mambu - alespoň tchýně nepoleze snaše do skříní a krabic.