Tito netradiční malí kamarádi si získávají stále větší popularitu, jelikož jejich chov není náročný a navíc je to ideální nezávislé zvířátko do dnešní uspěchané doby.
Ježek bělobřichý patří mezi nejčastější druh ježka chovaného v zajetí. Tento nezvyklý mazlíček přes den spí a je aktivní až navečer. Aktivita jedinců je značně individuální – někteří proběhají celou noc, jiní poklidně popocházejí.
| Latinský název: | Atelerix Albiventris |
|---|---|
| Další názvy: | Africký pygmy ježek |
| Váha: | Mini linie: do 300 g, Medium linie: 350-500 g, Jumbo linie: nad 500 g |
| Průměrný věk: | Cca 4 roky |
| Pořizovací cena: | 2-3 000 Kč s průkazem původu |
Doba buzení je různá. Některý ježek se může budit pravidelně kolem šesté hodiny, jiný začne vstávat až před půlnocí. Vzhledem k tomu, že je ježek pro laickou veřejnost zvířetem spíše neznámým, je vhodné zde zmínit některé jeho typické, leč podivné zvyky.
První věcí je skutečnost, že tento druh ježka nehibernuje, jak jsme zvyklí u našeho „českého“ ježka v přírodě. Pro ježky bělobřiché může zimní spánek skončit až smrtí. Druhým typickým rysem je „házení sliny na záda“. Zní to vtipně, ale je to fakt – ježci tento rituál běžně provádějí při seznamování s novými pachy.
Třetím bodem je typická reakce na nebezpečí, během něhož se ježek sbalí do klubíčka a u toho vrčí, funí a nadskakuje. Během toho vás asi nepokouše, ale může vás nepříjemně popíchat. Za čtvrté je třeba počítat s výměnou bodlin během dospívání. Je to pro něj velmi nepříjemné období, které se několikrát opakuje, dokud ježek nemá „dospělácký“ pichlavý kabátek.
Během tohoto období ježci rapidně zhorší svoje chování a je třeba na to brát zřetel. Po výměně se chování vrátí do normálu. Posledním důležitým bodem je, že ježci jsou samotáři. Je sice možné spolu chovat dvě samice, přesto samota je pro ježka vždy lepší volbou.
Nebezpečí pocházející z příbuznosti
Mezi zkušené chovatele ježků bělobřichých u nás patří Eva Němčanská, která je průkopnicí registrovaného chovu ježků s rodokmenem. S chovem těchto tvorečků začala před více než šesti lety.
Zajímavosti:
|
„Ježky jsem měla ráda vždycky. Nejednou u nás doma našel útočiště nějaký zachráněnec z venku. Pak jsem zjistila, že se dají afričtí ježci chovat jako mazlíčci,“ vzpomíná chovatelka.
Jelikož jsou ježci bělobřiší v kategorii „mazlíčci“ teprve krátce, jejich zdraví a péče o ně jsou stále málo probádaná odvětví. „Pokud se chceme v chovu ježků posunout někam dál a dozvědět se o nich více, sledování chovaných linií je naprostou nutností. Současná populace nejen v ČR, ale po celé Evropě je příbuzensky provázaná téměř z 90 %, s čímž se vážou i různé dědičné vady a to si chovatelé typu ´hodím dva ježky k sobě, něco z toho bude´ vůbec neuvědomují,“ vysvětluje Němčanská.
Povahově jsou nejvíce podobní kočkám
Ježčí povaha je dosti nezávislá a svobodomyslná. Od svého majitele potřebuje pochopení, zamyšlení nad jejich potřebami a nad tím, co nám chce ježeček svým chováním sdělit.
Pořádají se výstavyV České Republice existuje chovatelský klub a registr ježků, jež pravidelně pořádá ročně několik výstav tohoto exotického zvířátka. V loňském roce bylo uspořádáno šest výstav, kam se mohli přihlásit všichni majitelé ježků s průkazem původu. |
Pro ježky je typické, že se zpravidla navážou na jednoho člověka a bezmezně mu důvěřují. Tato vazba je však velmi křehká. Dobrý vztah ježka a majitele lze velmi rychle pokazit a to třeba i běžným ošetřováním úrazu či podáváním léků.
Je proto velmi důležité, aby si ježka pořídil jen ten, kdo je schopný jej pochopit, vcítit se do něj, vnímat ho a přemýšlet o něm. Majitelem může být kdokoliv – i dítě. „Pro děti je ježek vhodným parťákem, ale velmi záleží na uvědomění rodičů. Ježek má specifické potřeby a je pouze na rodičích, aby dítěti vysvětlili, co si dovolit může a co už ne,“ upozorňuje chovatelka.
Denní fyzický kontakt s mladým ježkem je nutností
Pokud si pořídíte domů ježka, je nutné s ním denně trávit dostatek času, aby si zvykl. Dokud je ježek malý, určitě by mu měla být každý den připomínána lidská ruka. U starších ježků již zase není takový problém, pokud mu pár dní jen sypete jídlo, když má vše ostatní pro své vyžití. Tedy kvalitní potravu, dostatečný prostor na běhání a zajímavé hračky.
Pokud vás zajímá, jak jsou na tom ježci s „výcvikem“, žádné zázraky nečekejte. Ježek se nedá vycvičit jako třeba pes. Do jisté míry lze využít jejich přirozených pudů, třeba při učení na záchod.
Bydlení ježka je velmi individuální
Nejvhodnější ubikací pro ježka je umělohmotný box o minimální velikosti 90×45 cm. Ježka je však možné držet i ve skleněném teráriu. Vše záleží na majiteli i ježkovi samotném.
Některému ježkovi nebude stačit obývák na proběhnutí, jiný zase bude jen sedět na jednom místě jako pecka. Někdo potřebuje ubikaci vytápět, těžko si pak pořídí otevřený box, jiný zase chce, aby ježčí bydlení i hezky vypadalo. Obecně by bydlení mělo být přiměřené velikosti ježčím potřebám, měla by v něm být odpovídající teplota a nesmí v něm být prvky, o které by se mohl zranit.
Nevhodnou ubikací jsou klece, protože ježci nesmí být v průvanu. Místnost, ve které bude ubikace ježka umístěna, by měla mít teplotu 22 až 26 °C. Pokud je v místnosti teplota nižší, box musí být samostatně vyhříván. Nejvhodnější podestýlkou jsou bezprašné hobliny nebo Asan, který má zvýšenou schopnost absorpce vlhkosti. Naopak dřevěné peletky způsobují ježkům otlaky a seno může zapříčinit priškrcení končetiny.
Každá ježčí ubikace by měla být také vybavena domečkem, ve kterém by se ježeček mohl ukrýt a nerušeně zde spát. Domečky mohou být z umělé hmoty, ze dřeva, ale také klidně z krabice od bot či ze staré čepice.
Záchod je otázkou. Někteří ježci totiž vykonávají potřebu po celém boxu a na jedno místo se nikdy chodit nenaučí. Nemělo by se zapomenout na různé hračky a prolézačky, kterými se ježek zabaví. Čištění ubikace by se mělo provádět minimálně jedenkrát týdně.
Velkou část ježkova jídelníčku zabírají kočičí granule
Jelikož je ježek hmyzožravec, nejlepší potravou jsou pro něj různé druhy hmyzu z domácího chovu, jako například mouční červi, švábi, cvrčci či sarančata. Pouze hmyz však nestačí.
„Bohužel hmyz neobsahuje vše důležité a potřebné, co ježek ke svému plnohodnotnému životu potřebuje. Jelikož naprostá většina majitelů není schopná vůbec pochopit význam nutričních hodnot, je doporučováno krmení kočičími granulemi a konzervami či ovocem, které obsahují stopové prvky a vitaminy, které ve hmyzu nejsou,“ vysvětluje Němčanská.
Pro zpestření jídelníčku můžeme podávat vařené kuřecí maso, vařené nebo smažené vejce či vařenou rýži. Aby nedošlo k odvápnění kostí, je vhodné jednou za měsíc podávat vápník. Nepřetržitý přístup k pitné vodě je samozřejmostí. Jídlo i pití by mělo být podáváno v těžkých keramických miskách.
Vysoká náchylnost k obezitě
Ježci jsou náchylní na onemocnění močového či pohlavního ústrojí. Ve vyšším věku se u nich také může vyskytnout rakovina, cukrovka či onemocnění srdce. Ježci také mohou chytit různá onemocnění od člověka či jiného zvířete.
Inklinuje k obezitě, proto by se neměl překrmovat. Je důležité zde znovu vypíchnout, že ježek je jako mazlíček poměrně mladý, což znamená, že veterinární péče u nich ještě není na takové úrovni jako u běžnějších mazlíčků, což by měl budoucí majitel brát v potaz.
K nezbytné péči patří zastříhávání drápků na nožičkách, jež se nejlépe dělá ve dvou lidech. Drápky rostou rychle a je potřeba jejich délku kontrolovat. Ježek se doporučuje koupat pouze ze zdravotních důvodů, a to tak, že jej držíme nad vodou, hřbet mu s ní poléváme a špinavé bodliny vyčistíme vyřazeným kartáčkem na zuby.
Mezi denní péči o ježka patří proběhnutí po bytě či ve výběhu tomu určeném. Ježečka bychom měli mít celou dobu pod dohledem. Je důležité mít na paměti, že ježka bychom nikdy neměli budit ze spánku násilím.
