Oblíbenost těchto dárků se už léta nemění. Máloco si dokáže i v moderní uspěchané době držet své postavení mezi těmi nejlepšími vánočními překvapeními pod stromky. Řeč je pochopitelně o knihách. Ani v letošním roce čtenáři nepřijdou před svátky o nabídku od jihočeských autorů a spisovatelů. My vám nabízíme hned několik tipů na zajímavé dárky.
Co se bylo před hlavolamem?
Celý magazín |
Tato otázka napadla také spisovatele z Husince na Prachaticku Davida Jana Žáka. Jeho novinka nese název Tleskač. Jak už samotné jméno napovídá, Žák se vrací ke svému spisovatelskému idolu Jaroslavu Foglarovi. „Je to prequel (dílo, které předchází jinému se stejným tematickým dějem) k Záhadě hlavolamu,“ popisuje 51letý autor svou knižní novinku. Žák se snaží dopátrat toho, co se dělo s Janem Tleskačem, než nastoupil do učení k Mažňákovi, kde se třeba u něj vzal hlavolam ježek v kleci, či popisuje, jak žil v sirotčinci.
„Je to napsané tak, aby čtenář úplně nutně nemusel znát Foglara. Ta kniha je samostatným příběhem,“ líčí Žák s tím, že cítil při psaní pořádnou zodpovědnost a několikrát ji přepisoval. „Měl jsem občas pocit, jako kdyby mi Jaroslav Foglar při psaní seděl za krkem. Nebyla to žádná sranda. Ale téma se nabízelo samo, protože Tleskač je tajemný, věci okolo ježka v kleci také, nevíme o tom klukovi skoro nic. Jediné, co víme, je, že byl v sirotčinci, i tam je situovaný můj příběh,“ říká jihočeský autor, který se proslavil zejména bestsellerem Návrat Krále Šumavy.
Návrat k Foglarovi: Novinka Davida Jana Žáka má název Tleskač.
Ke kořenům: Českobudějovický spisovatel Jan Štifter vydal na podzim knihu Paví hody. Autor odkrývá historii své vlastní rodiny.
O Tarzanovi, co přepral medvěda
Vyprávění jeho babičky ho inspirovalo k tomu, aby napsal další román z historie. Před spaním mu také vyprávěla příběh o tatínkovi, kterému se přezdívalo Tarzan, protože přepral medvěda.
Českobudějovický spisovatel a novinář Jan Štifter tak vydal na podzim knihu Paví hody. Autor odkrývá historii své vlastní rodiny a s ní i dějiny našeho národa v první polovině 20. století. Na knize pracoval dva roky. „Rodinná historie je příležitost k pochopení vlastní totožnosti. Možná v ní někdo pozná i kus sebe, protože jsme nakonec všichni žili jen jedno dvacáté století,“ vysvětluje Štifter. Román má 320 stran a čtenáře zavede do života za první republiky, za druhé světové války i do období po odsunu Němců z pohraničí. „Lidé v minulosti daleko více uplatňovali dvojí morálku: jinak se chovali na veřejnosti a jinak doma. Nebyli tolik zhýčkaní, věděli, že život není zadarmo. Nenárokovali si vše, jako si zvykáme dnes – nenatahovali tak rychle ruce, aby jim někdo jiný pomohl,“ říká spisovatel, jehož Sběratel sněhu v roce 2019 získal Cenu čtenářů České knihy.
Jan Štifter se také zajímá o Trhosvinensko na Českobudějovicku, před pár dny mu například vyšla kniha o mordech v Trhových Svinech a okolí na přelomu 19. a 20. století.
Štvalo ji, že se o tom neučí
U spisovatelky Markéty Lukáškové, pocházející také z Českých Budějovic, jsou její čtenáři zvyklí spíše na románovou tvorbu. Teď se však Lukášová posunula zcela jiným směrem. Popularizuje českou poválečnou historii, na kterou se nejen na školách dost často zapomíná.
I proto napsala knihu Co vás v dějáku nenaučili. „Mám pocit, že se o této době sice často točí filmy, ale lidé toho o ní vlastně moc nevědí. Přišlo mi, že i vzhledem k tomu, co se dnes ve světě děje, je dobré s tím lidi seznámit,“ vysvětlila Lukášková, proč se ve své knize zaměřila právě na období socialismu v tehdejším Československu.
Kniha je rozdělená do kapitol ohraničených vždy koncem dekády. Každá z nich pak obsahuje několik podkapitol, jež mají čtenáři přiblížit každodenní život za socialismu. Po stručném shrnutí dobové politiky a velkých událostí tak následují kapitoly zaměřené na sport, dovolenou, chalupaření a rozhovory s pamětníky. „Chtěla jsem, aby čtenáři pocítili, jak se tenkrát žilo, a že ti lidé byli stejnými lidmi, jako jsou dnes oni, pouze žili za jiných podmínek. To je podle mě to hlavní. Lidé jsou pořád stejní, máme sice trochu jiné prostředky a techniku, ale naše chování a reakce na určité typy situací nebo náchylnost k extrémním myšlenkám v době krize jsou také pořád stejné,“ myslí si Lukášková.
Tajemný příběh
Stejně jako u Jana Štiftera, tak i u dalšího jihočeského spisovatele byla inspirací rodina. Lukáš Boček letos vydal svou prvotinu s názvem Zahrada mrtvých duší. Autor se také přiznal, že ho inspiroval jeden šokující dokument na HBO, který na něj silně zapůsobil. „Téma jsem nemohl vyhnat z hlavy, tak jsem ho přetavil v tento příběh,“ zmínil Lukáš Boček. „Kniha je o rozplétání rodinného tajemství. Kdybych vám ale řekl, co je její hlavním tématem, zničil bych čtenářům celý zážitek. Bude lepší, když to spolu s hlavním hrdinou zjistí sami,“ uvedl s tím, že dílo je psychologickým románem a má tři odlišné vypravěče a každý z nich promlouvá svým specifickým způsobem. V kapitolách se pak střídají prvky detektivky, thrilleru, psychologie i surrealismu.
Přestože českobudějovického spisovatele téma knihy zasáhlo, je podle něj důležité a nemělo by se o něm mlčet, tak nijak nevychází z jeho vlastní zkušenosti. „Traumata a tajemství, o kterých píšu, nejsou hezká. Proto jsem musel i svým rodičům říct, aby v knize nehledali žádné podobnosti s mým vlastním životem,“ zdůraznil Boček.
Hlavní zápletka? Ve Svinech
Kvalitní česká detektivka a jméno Jiří Březina. To už patří k sobě. Budějovický spisovatel si pro své příznivce připravil novinku, ta se jmenuje Nalezení. Vrací se v ní postava detektiva Tomáše Volfa, který řešil případy již ve čtyřech jeho předchozích příbězích.
Hlavní zápletka Březinu napadla v Trhových Svinech už při dokončování předešlé knihy. I proto se pak rozhodl, že právě do kulis města na Budějovicku své napínavé vyšetřování zasadí. „Nikdy se nesnažím místa popisovat konkrétně. Nechci, aby při čtení mých knih lidé mysleli na skutečná místa. Jsem radši, když zapojí svou představivost. Pokud se nějakým místem inspiruji, beru si z něj jen určité části a hlavně to, jak na mě místo působí,“ vysvětluje Jiří Březina. A o co v nové knize jde?
Detektiva Tomáše Volfa zavede případ zmizelé dívky do jeho rodného města a připomene mu nejednu bolestnou vzpomínku z dětství. Inspiraci si bral Březina ale i ze skutečných případů. „V Česku zmizí ročně asi dvě stě dětí, někdy nejde o nic vážného, jindy to bohužel končí tragicky. To je skutečnost, ze které jsem vycházel,“ naznačil Březina.
