Zkus mi odolat! Zlínský útulek hledá v kampani přítele i pána 80 psům

Útulek pro opuštěná zvířata ve Zlíně začal rok 2013 s originální novou kampaní. Své páníčky v ní hledá 80 psů a 40 koček. Na patnácti místech ve městě visí plakáty, které vytvořili studenti zlínské univerzity.

Student zlínské univerzity Jakub Žirovnický je manažerem projektu Němá tvář, který pomáhá útulku na Vršavě. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Jsou na autobusové zastávce na Vršavě, u zámku i u hotelu Moskva. Ve Zlíně se objevily plakáty psů a koček s heslem Zkus mi odolat! Vyvenči mě! Pohraj si se mnou!

"Má to něco do sebe," zhodnotila novou kampaň provozovatelka zlínského útulku pro opuštěná zvířata Danuše Šmigurová.

Právě jejím svěřencům mají plakáty pomoci. Citylightů je po celém městě patnáct.

"Chtěli jsme, aby kampaň působila opačným směrem, než jsme u útulkových zvířat zvyklí," prohlásil Jakub Žirovnický, manažer studentského projektu Němá tvář.

Zlínská univerzita pomáhá útulku na Vršavě už šestý rok. Teď se pokusila udělat kampaň optimisticky a barevně.

"Aby zvířata na plakátech vypadala jako jiní mazlíčci čili atraktivně," vysvětlil manažer.

Kapacita je zaplněna

Útulek totiž pomoc potřebuje hlavně proto, že je téměř pořád přeplněný. V těchto dnech je v něm 85 psů, což je o pět více, než dovoluje kapacita.

"To je ale ta lepší varianta. Běžně míváme i stovku," konstatovala Šmigurová.

Útulek pro opuštěná zvířata Vršava

Zařízení zřizuje město Zlín a ročně na provoz přispívá 2,5 milionu.

Kapacita útulku je 80 psů a 40 koček. Slouží pro zaběhnuté, toulavé, opuštěné a odebrané psy a také kočky.

Od roku 2006 slouží zařízení také jako hotel pro dvacet psů.

Každou středu, sobotu a neděli mohou zájemci od 14 do 16 hodin přijít vyvenčit pejska. V létě se venčí do 17 hodin.

Psy je možné virtuálně adoptovat, což znamená, že zájemce přispívá libovolnou částkou na konkrétní zvíře. Loni přijali do útulku celkem 289 opuštěných psů a 168 koček.

V takovém případě pak pracovníci musejí do jednoho kotce dávat dva nebo i tři pejsky. Vybírají ovšem spíš menší rasy, které se spolu dobře snesou.

Útulek zřizuje zlínský magistrát a dostává největší díl peněz na provoz od radnice. Ročně jde o 2,5 milionu korun. Potřebuje nicméně další peníze. Na léky pro nemocné psy, na povinné očkování, krmivo a další péči.

Proto útulek umožňuje už několik let například takzvanou virtuální adopci, při které si zájemci nemohou vzít psa z různých důvodů domů. Chodí ho ovšem venčit a pravidelně na něho přispívají. Někdo stokorunou, jiný víc.

Granule i pamlsky

Velký zájem o útulek projevili obyvatelé Zlína i před Vánocemi. Nosili granule, konzervy, hračky i pamlsky. "Nebyl jediný den, kdy by někdo nepřišel. Asi šli lidé trochu do sebe," konstatovala s potěšením provozovatelka.

Radnice zase zdarma poskytla studentům citylighty na kampaň. Pejsky, kteří hledají nové majitele, zveřejňuje i v městském magazínu.

Útulek má i vlastní internetové stránky www.utulek.zlin.cz. Na nich nabízí volné psy a kočky podle stáří včetně fotografií.

"Zvažovali jsme i sociální sítě, ale z toho mám trochu obavu. Mohou to sledovat i lidé s nekalými úmysly a to je problém," vysvětlila provozovatelka.

Pracovníci na stránkách útulku svou nabídku pravidelně aktualizují a doplňují. V této době například nabízejí kromě dospělých psů i štěňata. "Přinesl je nálezce před Vánocemi. V bedně jich měl dohromady sedm," upřesnila Šmigurová.

Mladí psi ovšem mají na rozdíl od těch starších mnohem větší šanci najít nového pána. Proto jsou v útulku nyní už jen dva malí nalezenci.

Když jde o zvířata, neznám se, říká šéfka útulku

O opuštěná zvířata se ve Zlíně stará Danuše Šmigurová. Začínala před osmnácti lety v útulku u sběrného dvora Suchý Důl. "Řekla jsem si, že by mě to mohlo bavit," prohlásila.

Zajímala jste se o ztracené psy už předtím?
Jistě. Byla jsem i v Lize na ochranu zvířat. Pak jsem šla do důchodu a zrovna přišla nabídka na provozování útulku. Zajímalo mě to, tak jsem to vzala.

Jak to u takzvaného "smeťáku" tehdy vypadalo?
To bylo takové přírodní, domácí prostředí. Mnohem menší, než je na Vršavě. Kapacita tam byla poloviční. A psi rozhodně neměli takové pohodlí jako tady. Třeba podlaha v kotcích vůbec vytápěná nebyla.

Poznáte po těch letech, jestli se zájemci dokážou o psa dobře postarat?
To je složité. Když si chce někdo od nás vzít zvíře domů, není to jednoduchá věc. Vždycky mě třeba zarazí, když si pro pejska přijede třeba někdo z Prahy. Ale my si zájemce testujeme, ptáme se, kde bude mít zvíře své místo, kdo se o něho bude starat třeba v případě dovolené nebo jestli s tím novým členem celá rodina souhlasí...

Je nutné, aby zvíře chtěli všichni?
Určitě. Když zvíře nebude mít někdo z rodiny rád, tak to nedopadne dobře. A když máme o zájemci nějaké pochybnosti, tak si třeba do jeho místa bydliště zajedeme. Musíme to hlídat. Když se něco dotýká zvířat, tak se neznám.

Ale pořád se setkáváte s tím, že lidé vyhodí i štěňata. Zvykla jste si za tu dobu na toto chování?
Nemůžu dělat nic jiného než si tady zanadávat, uklidnit se a pak se o zvíře postarat. Je to smutné, ale na druhou stranu - právě mladí psi u nás naštěstí dlouho nevydrží. O ně mají lidi zájem.

Máte ale i psy, kteří jsou u vás už několik let. Je to tak?
To jsou stará a často nemocná zvířata. Mají kolem dvanácti čtrnácti let. Utratit je nechceme, do toho by tady nikdo z nás nešel. Tak se o ně staráme. Nejlépe, jak umíme.