V Asii se učí vařit zadarmo, v Česku exceluje. S vlastní restaurací nespěchá

Kuchařka Kamu byla hostem našeho on-line rozhovoru. I když má hodně příznivců, kteří by ji rádi viděli v její restauraci, rázně to odmítá. V jejím věku je ještě čas spíše na sbírání zkušeností. Vaření je jejím životem a tvrdí, že když se někdy vdá, tak za někoho, kdo pochopí, že na jídlo myslí pořád.

Má už 12 tisíc facebookových fanoušků, potenciálních štamgastů, kteří nepřestávají sledovat, co dělá. Kdyby si otevřela restauraci, musela by mít dozajista plno. Je zbytečné popisovat celou její dobrodružnou cestu životem, je to na její věk poměrně dlouhé čtení.

Odpovědi hosta

Zcestovalá kuchařka Kamu odpovídala on-line. Otázky a odpovědě najdete ZDE.

Její životopis připomíná skok ze skály s nejistým dopadem. Kupodivu se jí však většinou podaří otevřít padák a vynořit se s typickým úsměvem, jakoby se ptala: No co koukáte, milánkové.

Kamu zatím nemá vlastní restauraci, ale když je doma, pořádá kurzy vaření a degustace v restauracích, které chtějí hostům nabídnout nějakou zvláštnost. „Taky píšu knížku a do toho natáčíme,“ popisuje své aktivity. Podrobnosti o knížce zatím tají, ale dá se odhadnout, že by to mohla být kuchařka spojená s cestopisem.

Čtenáře Vláďu zajímaly hygienické standardy v Asii. „Velké množství českých hospod mají kuchyně zdaleka horší. Ve Vietnamu mě překvapilo, že ačkoliv krájí maso pomalu na zemi, všechno je čisté a Vietnamci si na rozdíl od českých kuchařů před každou úpravou jídla umyjí ruce. V Thajsku jsem se setkala i s horšími podmínkami, ale nebyly nijak zvlášť markantní. Opět když to srovnám s některými českými podniky,“ odpovídá Kamu.

Kamu odmítá, že by z ní byla mediální pozérka. „Já si to navzdory tomu všemu, co dělám, docela užívám. Myslím, že na rozdíl od ostatních pozérů mám rozhodně co nabídnout. Baví mě to,“ oponuje.

Do diskuse se zapojil i čtenář Petr: „Jsem vařící hoteliér, takže má komunikace u pánví probíhá něco jako diskuse, oni mi ukáží své a já zase to naše. Musím říci, že to má vždy úspěch, úctu i obdiv, což jsou vlastnosti jim vlastní.“ Kamu přizvukuje a souhlasí. „Od toho jsou stáže. Proto jsou i neplacené, beru to tak, že se něco přiučím a mnohé zase naučím já naopak.“

Svou vlastní restauraci Kamu zatím neplánuje. „Myslím, že v 25 letech by člověk o vlastní restauraci neměl ani přemýšlet. Přede mnou je ještě hodně dlouhá cesta plná sbírání zkušeností na cestách. To je vlastně to, co mě teď baví nejvíce a přijde mi škoda to utnout,“ vysvětluje.

Jak cestovala

Prakticky ihned po absolvování hotelové školy se v devatenácti letech a bez znalosti angličtiny vypravila na Nový Zéland, vystřídala několik restaurací, naučila se anglicky a několik národních kuchyní - podle toho, kde zrovna pracovala. Časem se vypracovala na zástupce šéfkuchaře a přes Austrálii a Čínu to otočila směrem domů.

Ve Vietnamu se spřátelila se známým thajským šéfkuchařem Wuttisakem Wuttiampornem, který jí, když viděl to nadšení a zaujetí, nabídl možnost stáže v jedné ze svých restaurací LeWinch Phuket v Lagoon Marina na východní části ostrova Phuket. Práce v restauraci Jamieho Olivera v Londýně byla v podstatě jen epizodkou, protože jí učarovala asijská kuchyně. Na jaře si proto udělala stáž ve Vietnamu a teď se vrátila z kuchařského pobytu v Thajsku. Vyjíždí vždycky jen tak s batohem a bydlí u šéfkuchaře, který ji zasvěcuje do tajů svého umění. Pomáhá tam několik týdnů zadarmo a vrací se obohacena o vědomosti, které jí žádná škola nemůže dát.

Do parády si ji vzal thajský kuchař Sany, který se rozhodl, že to vezme od podlahy. Místo koukání pod ruce se Kamu jako první věc učila nakupovat suroviny na trzích. Takto od základů a s dohledem rodilého kuchaře. Co Kamu zažívala, mohli ostatně její fanoušci den za dnem sledovat na její facebookové stránce Kamu´s Mise en Place (pro kuchaře je to výraz pro organizaci a přípravu před samotným vařením, která je pro výsledné jídlo stejně důležitá jako samotný proces). Kamu totiž nejen ráda vaří, ale stejně tak ráda fotí a píše.