Sami se do domu sice nikdy nenastěhovali, ale zahradu i dům si dnes užívá jejich syn s rodinou. Rodičovská snaha nevyšla naprázdno ani proto, že syn Jiří je zdatným truhlářem i šikovným zahradníkem. Stejně jako jeho žena.
Důležitá je kostra zahrady
Velikou invenci při zakládání zahrady nicméně projevili i oba rodiče, kteří dokázali rozvést koncept i pouhé myšlenky již nežijícího zahradníka Vaňka do nejmenších detailů. A také na něj zcela přirozeně navázali.
Prohlédněte si fotogalerii    |
V centru zahrady původně stála stará usedlost z opuky. Stavení ovšem koupili až ve stavu, kdy demolice představovala jediné rozumné řešení. Na místě usedlosti pak vyrostl přízemní rodinný dům se sedlovou střechou na půdorysu velkého L.
"Dílem architekta Vaňka se vzápětí stala zahrada před domem, tu ve dvoře už si rodiče navrhovali víceméně sami. A podobně jsme si také před deseti lety zbudovali posezení s krbem před dílnou, kde měla být původně stáj pro koně. To je totiž tatínkova velká vášeň. Vždycky jsme se ale snažili respektovat Vaňkovu koncepci i jeho styl," vysvětluje Jiří Plhal.
Že je zahrada duchovním dílem věhlasného architekta, prozradí už letmý pohled z ulice přes plot. Vlastimil Vaněk především šikovně rozvrhl tzv. kosterní zeleň, která je základem každé zahrady. Jsou to vlastně velké stromy a keře po obvodu. Důležitý je i velký travnatý palouk uprostřed či alpinum z velkých žulových balvanů u přístupového schodiště. Balvany už ovšem téměř nejsou vidět, protože je přerostla nižší zeleň, kterou známý zahradník vysadil.
Respekt k dílu zahradního architekta i po letech
Kámen do skalky vozil současný pán domu společně s otcem z lokality, kam družstevníci stahovali balvany, které vyorali z okolních polí. V Chrudimi pak pokaždé naložili pana Vaňka a společně sázeli vybrané stromky, keře a rostliny. "Jeho heslem bylo: Zeleně raději trochu víc, a až to začne přerůstat, tak se to prořeže," popisuje Plhal zahradníkovu metodu.
Vaněk byl i příznivcem starých vzrostlých stromů. Ve dvoře například stojí starý jírovec. Známí tehdy rodině radili, aby strom, který zahradu stíní a zanáší ji spadaným listím, jednoduše podřízla. "Jenže Vaněk přímo zajásal, když ho spatřil. S tím, že něco takového je pro každého zahradníka výhra v loterii. A tak tu stojí dodnes," ukazuje Plhal.
Posezení u krbu koncipovali majitelé tak, aby volně navázalo na obytnou zahradu ve dvoře. Dřevěné stojiny pergoly jsou ukotvené k ocelovým patkám zapuštěným do země.
Na druhé straně dvora je také zapuštěný veliký bazén z betonu, donedávna prázdný kvůli dětem. S ním Vlastimil Vaněk nesouhlasil, raději by na jeho místě viděl přírodní jezírko s mokřadem pro vlhkomilné rostliny. Majitelé se ovšem rozhodli bazén ponechat. Ovšem i na původně navrhované zákoutí s rybníčkem a mokřadem ve dvoře nakonec přece jen došlo.
"Před několika lety jsem vykopal skomírající katalpu a díra, která po ní v zemi zůstala, se ukázala pro ten účel jako stvořená. Vodu v jezírku dnes osvěžuje atraktivní vřídlo z mlýnského kamene a zůstala tu i stará kamenná vana," popisuje současný majitel, který se o zahradu vzorně stará.
Zajímavě řešené a členěné jsou i schody, přístupové chodníky i cesty k domu či dlážděné plochy.
Každá zahrada vyžaduje průběžnou údržbu včetně zmiňovaného průklestu. "Teď například chceme před domem zmladit keře, které tu sázel právě Vlastimil Vaněk. Jsou přerostlé, nevypadají nejlíp a také se pod nimi špatně seče tráva. V první řadě je to česká oliva, přesněji hlošina úzkolistá, a několik rakytníků. Právě ty patřily k jeho oblíbeným, a tak plánujeme, že sem vysadíme nové," prozrazuje Plhal trvalou úctu k duchovnímu tvůrci své zahrady.
Tuto a další zahrady najdete v aktuálním čísle časopisu Knihovnička Zahrada.
