„Než jsme si kočku odvezli z umisťovací výstavy, podepsali jsme samozřejmě s konkrétním občanským sdružením přímo na místě adopční smlouvu. V té jsme zaškrtli, že kočka bude mít možnost pobytu venku. Samozřejmě až po prvním měsíci, kdy si na nový domov dostatečně zvykne. Vše jsme dodrželi,“ popisuje paní Pavla, jak se kočka sžívala s novým prostředím.
Vše probíhalo bez problémů, mourovatá kočička si vytvořila vazbu s celou rodinou, domem a novým okolím, i s dětmi vycházela bez problémů. Když rodina nebyla doma, kočičí člen rodiny měl kdykoliv volný přístup do zateplené garáže s pelíškem, krmením i vodou. Jakmile přišly děti ze školy nebo dospělí z práce, pootevřeli jí dveře do domu, aby za nimi mohla přijít. Kočka byla se svým novým životem spokojená, podle rodiny byla mazlivá a krásně přibrala.
„Proto pro nás bylo velkým šokem, když přijela kočku zkontrolovat paní z občanského sdružení a chtěla nám ji okamžitě odebrat, protože chodí ven,“ popisuje Pavla, jejíž identitu redakce zná.
„Paní přijela a začala zkoumat, jakou má kočka srst. S tím, že podle její kvality určitě chodí ven. Což jsme potvrdili, nebyl důvod to tajit, máme to uvedené i v adopční smlouvě,“ popisuje majitelka kočky. Pracovnice útulku však chtěla kočku okamžitě z rodiny odebrat. Následovala tahanice o kočku, kterou to hodně vystresovalo, koneckonců podobně jako šokovanou rodinu. Paní odjela sice bez kočky, ale s výhrůžkami, a ještě údajně stačila při odchodu vylomit dveře.
Smutná dohra následovala. Kočka se po několika dnech od události nevrátila domů. Ten samý den ovšem několik sousedů vidělo pohybovat se v okolí právě ženu z občanského sdružení, s nímž Pavla s přítelem uzavřeli adopční smlouvu. Tolik konkrétní případ, který zúčastnění aktuálně řeší soudní cestou.
Nejde ani tak o řešení konkrétního sporu, i když v něm pravděpodobně nejvíce utrpělo ono konkrétní zvíře. Podstatné je, jak se podobné stresující situaci vyhnout - může se totiž přihodit každému, kdo si v dobré vůli vezme zvíře z útulku. Patří kočka opravdu pouze do bytu či domu, nebo má mít možnost chodit ven?
Má být kočka držena jen v domě, nemá se má pouštět ven?
Z pohledu etoložky Hany Žertové byl zákrok pracovnice útulku velice necitlivý, krutý a nerozumný. „Kočka už byla po půl roce sžitá s novým domovem i s rodinou, měla svá útočiště, loviště, pozorovatelny, a navíc veškerou péči od bezpečí a jídla až po mazlení. Řekla bych fajn kočičí život,“ konstatuje.
Jak to vidí jiný kočičí útulek?„Náš útulek nemá absolutně problém s tím, že kočky majitelé pouštějí ven, pokud mají tu možnost. Domnívám se, že režim ven-dovnitř je pro život kočky zcela optimální a umožňuje jí rozvinout její přirozenost a žít kočičí život naplno,“ komentuje uvedený příběh Jana Kohoutová z pražského útulku Šanta kočičí. S tím, že v těchto případech pouze apelují na majitele, aby zvíře nechali vykastrovat. „Jako útulek totiž vidíme každý rok desítky nechtěných koťat,“ vysvětluje. |
Jediné, co podle ní může být v podobných případech kamenem úrazu, je znění smlouvy. Protože pokud ve smlouvě stojí, že kočka má být držena jen doma, může být volný výběh brán jako porušení smlouvy.
„I tak by se ale mělo v takové situaci přihlédnout především k tomu, zda je kočka v dobré kondici a v pohodě, zda ji mají majitelé rádi a dobře o ni pečují. Odebrání kočky z rodiny je totiž obrovský psychický otřes jak pro kočku, tak pro majitele, zvláště pro děti,“ apeluje na zdravý rozum etoložka.
Názory na to, zda je kočkám lépe, když jsou drženy trvale doma, nebo když mají možnost se proběhnout venku, se různí. Obojí má své klady a zápory:
- Kočky s volným výběhem se dožívají nižšího věku. Mohou se nakazit infekčními a parazitárními chorobami, být napadeny psem, otrávit se, stát se obětí krutého týrání zlým člověkem nebo terčem šikany ze strany ostatních koček, chytit se do pasti či skončit život pod koly auta.
- Na druhé straně kočky držené trvale doma častěji trpí obezitou, nemocemi ledvin a dolních cest močových, ale také kompulzivními poruchami (pica - tedy pojídání nejedlých věcí, vylizování srsti apod.), nudou a stresem z nedostatku okolních podnětů.
„Za ideál se proto považuje držení kočky doma s volným přístupem do dobře zabezpečeného výběhu, respektive voliéry. Tím je zajištěno bezpečí kočky a zároveň bohatý zdroj podnětů. Sousedé si pak nestěžují na rozhrabané záhonky a vylovená jezírka a ptáci mohou v klidu vyvádět mladé kočkám přímo před nosem,“ konstatuje zkušená etoložka.
