Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Rajčata a bylinky vypěstujete i uprostřed sídliště, dokázali na Opatově

aktualizováno 
Možnost vlastního pěstování, kompostování organických zbytků z kuchyně i setkávání se se sousedy nabídla loni na jaře lidem z okolí komunitní zahrada na pražském Opatově. Místní takový prostor uvítali, řada jich tu společně trávila od jara do podzimu volný čas. A zaměstnání tu našli i lidé se zkušeností s duševní nemocí.

Komunitní zahrada uprostřed sídliště? Proč ne? Na Opatově mají vyzkoušeno, že to jde a v Kokoze rádi poradí i dalším, jak na to. | foto: www.kokoza.cz

Komunitní zahrada se v sousedství městského úřadu ve Vidimově ulici na Opatově zrodila na jaře loňského roku díky obecně prospěšné společnosti Kokoza. Za půl roku se jejím zaměstnancům - včetně začleněných zahradníků s duševním onemocněním - podařilo udělat ze zarostlého a nepoužívaného prostoru místo, kde se lidé z okolí potkávají a pěstují tu bylinky i zeleninu. Že takových míst k setkávání na sídlištích mnoho nebývá, dobře znají všichni, kdo bydlí v paneláku.

Fotogalerie

Letos bude provoz zahrady pokračovat a bude otevřena i nově příchozím. V minulé startovací sezóně si tu záhonek pronajalo sedm městských zahradníků, letos už se hlásí mnoho dalších (kontakty na webu Kokozy).

Dvou zahradníků s duševním onemocněním, Josefa a Lukáše, kteří se na budování této komunitní zahrady podíleli, jsme se zeptali, jak to v sezoně na zahradě probíhalo, co do ní přinesli a co práce na zahradě naopak dala jim.

Co jste dělali, než jste se dostali jako zahradníci do Kokozy? A co se stalo, že jste onemocněli?
Josef: Před Kokozou jsem se věnoval převážně obchodní činnosti a asi jako každého mě do nemoci přivedl součin několika stresových faktorů. Vždy jsem na sebe měl vysoké nároky, ale s věkem se holt člověk musí naučit trošku se i šetřit.
Lukáš: Onemocněl jsem v sedmnácti letech, když jsem chodil na gymnázium, kvůli nemoci jsem však maturitu udělal až letos v květnu na jiné škole. Nemoc mi pravděpodobně „rozjelo“ experimentování s drogami.

O co se snaží Kokoza?

KOKOZA, o. p. s., se profiluje jako společensky prospěšný podnik. Mezi lidmi, firmami a dalšími organizacemi propaguje kompostování a pěstování ve městě. Inspiruje a motivuje k využívání kompostovacích technologií vhodných do města, k pěstování pro svoji spotřebu a pro radost. Pro zviditelnění těchto témat vytváří prostor pro spolupráci s aktivními lidmi, firmami a veřejnou správou.

Vytvoření zahradnických tréninkových míst bylo podpořeno díky projektu OPPA „Komunitní zahrada: bezpečné místo pro trénink a pracovní začlenění osob se zkušeností s duševním onemocněním.“

Jak jste se k práci u Kokozy dostali a jak to na komunitní zahradě na Opatově na začátku vypadalo?
Josef: Hledal jsem manuální práci, kde zaměstnavateli nebude vadit, že budu pracovat jen několik dní v týdnu. Přesně takovou práci mi Kokoza poskytla.
Lukáš: Na zahradu jsem přišel z bývalé práce v restauraci. V počátcích jsme všechno teprve připravovali, kultivovali zarostlý prostor a dávali zahradě první obrysy. Neměli jsme ještě žádné záhony, vše se muselo zrýt a vysázet všechny rostliny.

Jak a kam vás práce na zahradě posunula? A jakou podobu dostala zahrada?
Josef: Během čtvrt roku stráveného prací v Kokoze jsem poprvé v životě přičichl k manuální práci a jejím výhodám i úskalím. Zahrada ve Vidimově ulici pomalu přešla přes sklizeň do období zazimování a na závěr jsme za pomoci veřejnosti osázeli trvalkový záhon.
Lukáš: Dostal jsem se docela takzvaně do pohody. V práci jsem spokojený a zahrada se vyvinula v mírumilovnou oázu, kde je krásné pobývat. Doufám, že jsem k tomu svou prací přispěl i já.

Josefovi duševní nemoc rozjelo pracovní vypětí a stres. Práce zahradníka v...
Josefovi duševní nemoc rozjelo pracovní vypětí a stres. Práce zahradníka v...
Lukáš. Kluk, kterému tréninkové místo zahradníka v Kokoze pomáhá vyrovnat se s...
Lukáš. Kluk, kterému tréninkové místo zahradníka v Kokoze pomáhá vyrovnat se s...

Josefovi duševní nemoc rozjelo pracovní vypětí a stres. Práce zahradníka v komunitní zahradě mu pomáhá vrátit se do života. Také Lukášovi (na dvou fotografiích vpravo) pomáhá tréninkové místo zahradníka v Kokoze vyrovnat se s duševní nemocí.

Co vám práce v zahradě přinesla?
Josef: Jak práce na zahradě, tak i účast na workshopech mě naučily, že některé věci prostě nejdou uspěchat. V dnešním světě plném instantního štěstí se trénink trpělivosti hledá jen těžko. Já jsem potom zahradě věnoval svůj čas a úsilí, ranní vstávání, práci v dešti a blátě a jsem za to rád.
Lukáš: Zahrada mi dala nejen pracovní příležitost, ale i partu kamarádů, se kterými mohu sdílet své zájmy, radosti i starosti.

Které za konkrétní práce vás na zahradě baví?
Josef: Práce je práce. Naučil jsem se nevybírat si a počkat si až na radost z hotového. Jediné co moc nemusím, je šintování (odstraňování plevele z chodníků, pozn. red.).
Lukáš: Na zahradě mě baví téměř všechno. Hlavně sázení květin, sklízení bylinek a vyrábění zahradního nábytku z dřevěných palet.

Co byste chtěl dělat dál?
Josef:
Mým dlouhodobým cílem je najít si práci v IT, ať už jako konzultant, nebo jako analytik. Baví mě propojení technických znalostí a práce s lidmi. Aktuálně zvažuji, jestli zvolit ještě mezikrok v podobě práce v kavárně, nebo pizzerii.
Lukáš: Já bych chtěl dále rozvíjet své znalosti o zahradničení.

Podzimní loučení se zahradou spojili zahradníci a místní s podzimní výsadbou...
Podzimní loučení se zahradou...
Podzimní loučení s komunitní zahradou

Podzimní loučení s komunitní zahradou na pražském Opatově, která na jaře opět otevře své brány komukoliv, kdo má zájem vyzkoušet si pěstování zeleniny či bylinek.

Co je na vaší nemoci nevíce otravné a stigmatizující?
Josef:
Nejvíce mě straší její nepředvídatelnost. Dále je dost mrzuté, že na rozdíl od chřipky, která odejde za sedm dní, mně jedna příhoda stoji čtvrt až půl roku života, bez ohledu na to, co jsem měl naplánováno.
Lukáš: Na nemoci je nejvíce otravné to, že lidi obvykle předpokládají, že se budu chovat nějak jinak než ostatní, a že budu mít důchodcovské manýry, ale v mém současném životě je to v pohodě. Jestli je na mé nemoci i něco dobrého, tak to nevím. Snad jedině to, že mi dala určitou vnímavost a možná i citlivost k umění a také k lidem, kteří mají podobné problémy.

Proč byste lidem doporučili zahradničení? Měli by něco pěstovat? A kde?
Josef: Je příjemné vidět věci růst. Pěstování bych doporučil komukoli, kdo pracuje v kanceláři, ať už jde o mátu doma za oknem, nebo o pronajatý záhon u nás v Kokoze.
Lukáš: Na komunitní zahradě vytváříme biokompost, používáme žížalí kompostér a pečlivě a pravidelně pečujeme o zahradní prostory. Myslím si, že když si někdo vypěstuje třeba rajčata sám, má potom mnohem větší radost, než když si je koupí. Řekl bych, že si na nich i víc pochutná. Lidé by měli pěstovat co nejvíce léčivých bylinek jako třeba meduňku, nebo mátu a samozřejmě také zeleninu jako jsou okurky, nebo papriky, můžou pěstovat i fazole a vlastně všechno. A kde? No všude tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky.

Autoři: ,



Nejčtenější

Za předražené „květákové steaky“ si britský řetězec vysloužil posměch

Květák běžně koupíte v zelenině nebo na trhu celý a nezabalený. Je kompaktní,...

Řetězec Marks & Spencer se minulý týden ocitl pod palbou kritiky poté, co začal v Británii prodávat takzvaný květákový...

Vaněk: Co Čech, to food bloger. A za českou kuchyni jako bychom se styděli

Doménou Romana Vaňka jsou tradiční recepty. V jeho kuchařkách nenajdete jediný,...

Kulinář Roman Vaněk svou urputností připomíná národního buditele. Křísí české jazyky, a to doslova. Učí nás znovu...



Naši největší a nejkrásnější kočku musí dobrovolníci bránit před pytláky

Rys ostrovid, největší kočkovitá šelma naší přírody, u nás byla zhruba před sto...

Rys ostrovid byl u nás doma jako největší kočkovitá šelma až do přelomu 19. a 20. století, kdy ho člověk vyhubil....

Chytili 114cm hlavatku pouhých šest minut před koncem povoleného lovu

Hlavatka ulovená Radkem Filipem měřila neskutečných 114 cm.

Sezona lovu dravců u nás skončila posledním prosincovým dnem. Existuje ale mnoho zahraničních zemích s pružnější...

Francouzská omeleta jako od šéfkuchaře je pravým prubířským kamenem

Hotovou omeletu posypejte nasekanou čerstvou pažitkou.

Příprava francouzské omelety často bývá zkušebním pokrmem právě přijímaných kuchařů. Nesmí být vyschlá, jako se to...

Další z rubriky

Unikátní pojízdný záhon přiveze seniorům hlínu a květináče až k lůžku

Hlína údajně obsahuje tzv. hodné bakterie, které podobně jako čokoláda...

Té paní už bylo osmdesát roků. V domově pro seniory leží na posteli mezi čtyřmi stěnami, celé dny tráví na lůžku,...

Zrýt, odplevelit, sehnat koňský hnůj, dotáhnout. Příprava skleníku na zimu

Hotové dílo po smontování

Skleník je poklad, který dovoluje při pěstování na zahradě daleko více se rozmáchnout. Před zimou je však třeba mu dát...

První česká akumulátorová vřetenová sekačka, která nebude rušit sousedy

Jediný řemen, který je v sekačce použitý, je pohon vřetene, válec se pohání...

Společnost Swardman představuje první sekačku na světě poháněnou dvěma elektromotory. Model Electra je také nejtišší...

Lednová očista
Lednová očista

5 zdravých receptů, na kterých si opravdu pochutnáte

Najdete na iDNES.cz