Spatřit krakatici (Architeuthis dux) je velmi vzácné. Místní obyvatelé tvrdí, že to bylo poprvé během této zimní sezony. Velkou krakatici se vědci pokoušeli vystopovat několik století, to, že existuje, bylo potvrzeno až v roce 1857.
Krakatice obrovská se obvykle dožívá pěti let, plášť bývá dlouhý něco přes dva metry. Dlouho se myslelo, že obří krakatice je jen výmyslem domorodců a od devadesátých let minulého století se ji marně pokoušelo vyfotit několik výprav. Až v roce 2004 se podařilo Japoncům získat snímky z hloubky 900 metrů (na fotky se podívejte zde) a dva roky poté první filmové záběry.
Krakatice se podle dosavadních nálezů nacházejí ve všech světových oceánech. Obvyklá hloubka, ve které se nejčastěji objevuje, zatím není dostatečně známá. Nejčastěji se usuzuje, že se pohybuje mezi 300 a 1000 metry.
Na břeh se většinou dostanou jen mrtvé kusy, průměr přísavek chapadel byl asi 15 cm, ale na tělech vorvaňů, kteří se dokáží potopit při lovu na krakatice až do kilometrové hloubky, byly nalezeny otisky přísavek až 45 cm, což znamená, že ve velkých hloubkách žijí daleko větší krakatice, než bylo dosud zdokumentováno.
Dodnes vlastně není jasné, čím se velké krakatice živí. Podle některých názorů jsou to hlubinní krabi, obětmi mohou být i vorvani, kteří se pro krakatice naopak potápějí s občas se stávají jejích potravou. Krakatice zřejmě nejdelšími chapadly uchvátí kořist, zbylými se přichytí ke dnu a tím vorvaně utopí. Jisté je zatím jen to, že o těchto mořských tvorech je více domněnek než skutečných a ověřených faktů.
