„Na této soutěži je skvělé, že všechny týmy mají stejné zadání, mají stejné suroviny ve stejné kvalitě. Takže nikdo se nemůže vymlouvat. Dostanu 40 vajíček a jak s nimi naložím, je už na mně. A když něco pokazím, mám smůlu,“ popisuje podmínky Radek David, který šéfuje restauracím La Veranda a Babiččina zahrada. Jeho týmovým kolegou byl Jan Horký z Francouzské restaurace pražského Obecního domu. Tým pak doplňovali Tomáš Levý z Red Pifu a komisař Martin Svatek z hotelu Nautilus.
Je perfektní, že každý tým zná zadání předem, takže může trénovat. „Třeba paštika v těstě. To je u nás výjimečná věc, ale ve Francii se považuje za lahůdku a koupíte ji v každém supermarketu,“ popisuje.
Účast na podobné soutěži se pak odráží i na rozvíjení nových technik, získávání nových chutí. Takže když během roku kuchař trénuje na soutěž a jídlo se skutečně mistrovsky naučí, mohou se na nej časem těšit i hosté v podniku, kde pracuje.
„Trénovat se musí. Když máte volno, tak místo abyste vzal děti za zábavou, jdete trénovat,“ říká. To je stinná stránka každé profese, která se má dělat naplno.
Kuchaři na podobné úrovni už to nedělají proto, aby získali pár dobře znějících řádek do životopisu, ale pro dobrý pocit, že v profesi někam posouvají a samozřejmě posouvají i ten svůj podnik.
International Catering Cup je ideálním kolbištěm pro kuchaře, kteří ještě pracují v reálných podmínkách každodenního provozu. Něco jiného je „příbuzný“ věhlasný Bocuse D´or. Příbuzný v tom, že se v Lyonu vaří ve stejných kuchyních. Ale také zároveň jiný, ač se prestiž obou soutěží pomalu vyrovnává.
Vítězný chod Vítězný chod
|
„Zúčastnit se přímo Bocuse D´or je pro nás v podstatě nereálné. Tam jsou týmy, kteří jen trénují, nechodí do práce. Stojí za nimi velcí sponzoři a jejich účast nebo vítězství je pak důvodem k celonárodní hrdosti a prestiže. Mají dokonce tréninkovou kuchyň, která věrně simuluje soutěžní prostředí a trénuje se tam do takových detailů, že se trénuje i pohyb mezi značkami na podlaze, aby se dokonale sesynchronizovaly pohyby mezi jednotlivými členy týmu,“ popisuje kuchař týmové soutěžení, které je podle něj o několik levelů výš.
Běžní kuchaři si startovné v soutěži platí sami, do letošního International Catering Cupu to bylo 800 eur za tým. Pak jsou rádi, když je podpoří někdo, kdo jim poskytne suroviny na trénování.
Nicméně soutěže jsou otevřené, u nás i venku. Může se přihlásit každý, porota vybírá finalisty a pravidla si určí sama. Třeba ve Francii se posuzovalo, jaké mají týmy renomé, zda už se soutěže zúčastnily a jak dopadly. A pak se přibírají nováčci, u kterých se zkoumá jejich kvalita v mateřské zemi a působí jako takový svěží vítr.
Celou tou organizací se buduje prestiž soutěže, o to bojují jednotlivé organizační týmy. Cílem je přitáhnout nejlepší kuchaře z celého světa. Podobně třeba jako u tenisových turnajů. Jen tu na vítěze nečekají statisícové dolarové odměny, ale jen vědomí, že do své restaurace přitáhnou hosty.
Účastnit se (úspěšně) mezinárodních soutěží je výborné, ale i u nás se zápolí o místo na slunci. „Naše největší asociační soutěž je Kuchař roku a Cukrář roku a pak Gastro Hradec, které je největší soutěží studené kuchyně. A pro mladé kuchaře se pořádá Gastro junior, která se teď nedávno konala v Brně,“ vypočítává Miroslav Kubec, prezident Asociace kuchařů a cukrářů.
Úspěch v národním kole Kuchaře roku je pak startem k účasti na mezinárodní úrovni. „Global Chef Challenge organizuje Světová kuchařská organizace. Vítězové národních kol absolvují semifinále jednotlivých regionů, u nás v Praze se například bude na podzim konat semifinále pro centrální Evropu,“ popisuje Kubec.
Mimo tuto soutěž zaštítěnou Mezinárodní asociací pak existují ještě mezinárodní soutěže, které pořádají jednotlivé země s mezinárodní účastí. „A velmi významná je kuchařská olympiáda, která se koná jednou za čtyři roky v Erfurtu, loni na podzim bylo třeba mistrovství světa v Lucembursku,“ vypočítává prezident.
Jezdí se na různé poháry, třeba na American Culinary Cup. Je to jako ve sportu. Soutěží se všude a pořád, záleží jen na tom, jak je který z těch závodů významný a jakou má mezi kuchaři prestiž a podle toho si kuchaři vybírají. Alespoň ti, kteří nechtějí být do konce života uvázaní ke sporáku podřadné restaurace a cítí, že mají na víc.
