V obci a jejím okolí na rozhraní Vsetínska a Zlínska jsou dvě desítky významných lokalit s šafránem. Za přírodní památku jsou označeny čtyři lokality, ale chráněná je každá rostlina jako jedinec, řekl Milan Orálek z Českého svazu ochránců přírody Valašské Meziříčí.
„Asi nejpěknější lokalita je ve Smolince, což je katastr Valašských Klobouk,“ uvedl Orálek.
Chráněná rostlina bývá poslem jara, letos vykvetla díky teplému počasí dřív – loni se tak stalo na konci března. Většinou se květy objeví v polovině či ke konci března.
Na „koberce“ květin se každoročně jezdí dívat spousta lidí, šafrány lákají také fotografy. Obec Lačnov však na svých stránkách upozornila na to, že vzhledem k mimořádným opatřením vlády není možné zajistit, aby bylo na místě méně než třicet lidí a vydává proto zákaz vstupu na louky, kde se obvykle objevují šafrány.
Šafrán není původní rostlinou, pravděpodobně se do Lačnova dostal z alpské oblasti v době napoleonských válek s krmivem pro koně či na vozech formanů. Rozmnožuje se snadno semeny, která se sem dostala právě se senem z alpských luk.
Šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus) je vytrvalá bylina z čeledi kosatcovitých. Rostlina dosahuje výšky asi patnácti centimetrů. V půdě je kulovitá hlíza, ze které vyrůstají dva až čtyři listy, které mají čárkovitý tvar a jsou tři milimetry široké. Listy se utvářejí brzy po vykvetení. Květy jsou bílé, fialové nebo světlefialově pruhované.
V regionu roste také šafrán karpatský, který kvete o něco později, vyskytuje se v Zubří a na Kohútce, hojnější je podle Orálka na Slovensku.
