V závodě se týmu každý den započítával největší candát, štika a okoun. Součet centimetrů těchto ryb v obou dnech určil vítěze závodu. Lovilo se přívlačí z lodi na více než 1000hektarovém úseku Lipna mezi Jenišovem, Černou v Pošumaví a Račínem.
V našich podmínkách je to ojedinělý závod, ve kterém bylo nutné cílit na velké dravce různých druhů, což klade nároky na univerzální schopnosti rybáře. Zanedbatelné nejsou ani nároky na schopnosti navigace po velké vodní ploše a znalost velkého "sektoru". Závod s prize money 18 000 Euro přilákal hodně profesionálních týmů z celého světa. Už jenom pohled na jejich lodě byl famózní.
Maximální počet 50 týmů byl prý obsazen 1,5 minuty po začátku on-line registrace. Prakticky všechna družstva měla loď a elektroniku, kterou na našich vodách jinak nemůžete zahlédnout. Naši jezerní trofej tu bránili jen dva české týmy z dvou rybářských časopisů – náš Kajmaní (Radek Filip, Martin Štěpka) a Rybářství (David Chalupka, Radim Křepelka). Průběh závodu vám popíši očima našeho týmu, který se Lake Trophy účastnil poprvé.
První bitva
Ve čtvrtek se konal oficiální trénink, při kterém jsme si ověřili nástrahy a hloubky, ve kterých se momentálně ryby pohybují, a po potvrzení, že candátová, štiková i okounová místa „šlapou“, víme, že nastoupíme do závodu se zdravým sebevědomím.
Ráno si užíváme pohled na flotilu čekající na vodě na start u hotelu Jestřábí. To už troubí klakson a my míříme více než 3 km do mělké pařezovky chytit okouna a štiku s nadějí i na candáta. Okouna chytá Martin Štěpka na rotačku během chvíle. Štika se nám ale nedaří. Do pařezů tak postupně zatínáme woblery, jerky, rotačky, plandavky i popy.
Ztrácíme 1,5 hodiny a přecházíme na plán B – vydolovat štiku z mělkých potopených baráků. Martin chytá osvědčené rotačky, já jistím situaci gumama a woblerama. Na třetí bouračce se konečně do nástrahy zatínají zuby. Štiku rychle zdoláváme a poprvé se nad hladinou lipenského moře nese hlasité: „Jo!“
Chytalo se způsobem chyť a pusť. Rybu bylo jako důkaz nutné vyfotit na speciálním metru.
Kudla má průměrných 51 cm, ale my víme dobře, že tady nebudou rozhodovat metrovky. Ten, kdo v tomto závodě v minulosti chytil opravdu trofejní rybu, nebyl většinou schopen chytit moc jiných rybích druhů. Důležité je chytit každý den všechny bodované ryby.
Okamžitě mizíme ze štičích míst a jedeme s gumama hledat candáty. Tušíme je někde v hloubkách 4 až 6 metrů. Zbývá nám na ně luxusních 6 hodin z 9, které máme každý den k dispozici. Měníme několik míst, ale candát nepřichází. Potom přejíždíme přes celý sektor na flek na kraji zatopeného lesa, kterému věříme nejvíce. Hned po zakotvení zdoláváme okouna.
Zlepšujeme si jeho míru na 30 cm. Potom se asi půl hodiny nic neděje. Místu ale věříme a držíme ho. Najednou přichází „ďaha“ a Martin navádí do podběráku 55cm candáta. Radost je obrovská.
V tu chvíli už víme, že bychom si neměli vést po prvním dnu vůbec špatně. Navíc ještě máme hodně času na zlepšení okouna a štiky. To se nám daří. Ten den chytáme celkem přes 20 dravců a Martin zlepšuje na rotačku okouna na 33 cm a já na velkou gumu štiku na 59 cm. Všechno se zdá být snadné. Užíváme si nádherný den na lodi a doušky teplého rumu.
Tušíme, že to bude dobré, ale ono to bylo vůbec nejlepší. Na večer mají připraveni organizátoři prezentaci s průběžnými výsledky a my jsme po prvním dnu s velkým náskokem 10 cm zlatí.
Češi, Češi!
Ráno leží nad Lipnem mlha jako mléko. Dneska se pojede jenom podle GPSky, což je pěkně náročné na koncentraci. Jedeme na jiná místa než včera, ale strategie zůstává stejná. Malý okoun se opět daří rychle. Na štice se ale zasekáváme.
Druhý den závodu ráno těsně před startem. V tu chvíli jsme nastupovali jako favoriti závodu a říkali si s Martinem: "Užijme si to, až to odstartují, tak už budeme jenom obhajovat." Užili jsme si to, ale neobhájili.
Tady si můžete udělat představu, jak vybavené byly některé týmy. Na obrázku tým Anglerwelt.
Měníme místo po 10 minutách. Martin chytá vyzkoušenou rotačku, já mu jistím záda experimentem. Vějířovitě prochytat a pryč. Úplně se uklidňuje vítr a nad mlhou zvítězilo slunce. Je teplo. Tohle nebude dobré. Martin ale přeci jenom potvrzuje svoje kvality a zdolává 49cm štiku.
Na candáta nám tak zbývá ještě o půl hodiny déle než včera. Nechceme ze závodu dělat drama. Okamžitě přejíždíme na místo, kde jsme „céčko“ včera chytili a bylo úspěšné i předtím třikrát za sebou na různých trénincích. Candáti se tu dají zastihnout v jakoukoli denní dobu a je to vlastně taková candáti "sámoška". Jenže v sámošce mají dnes zavřeno. Dropshot, kopyta, banja, twistery, woblery, smáčky různých barev. Vlasce místo pletenek, různé gramáže hlaviček. Desítky utrhaných nástrah, ale každý máme jenom po záběru. Candáta ne.
Nevadí, známe mnoho jiných typově různých míst. Zkoušíme jich asi 7, ale zlepšujeme jenom velikost okouna. Čas najednou běží hrozně rychle. Je vedro k zalknutí. "Die Bedingungen sind ganz nicht gut!" (Podmínky nejsou vůbec dobré.) Mumlají si určitě pod vousy soupeři.
Na obzoru se žene bouřka. Riskujeme, že nás trefí na vodě daleko od zázemí závodu a nadále chytáme candáta za 80 000 Kč (tolik totiž dostane v hotovosti vedoucí tým závodu). Víme, že pokud tuto na Lipně velmi dobře chytatelnou rybu zdoláme, závod zřejmě vyhrajeme.
Zbývají necelé 2 hodiny do konce závodu a okolo jezera se už roznesla zpráva, že Kajman tým nemůže chytit candáta. Ti největší znalci této oblasti rozehřívají svoje mozky na plné obrátky a zásobují nás nezištnými radami, na jejichž realizování nezbývá čas.
Kousek od nás kotví loď se zdejší obávanou rybářskou stráží a dalšími kamarády. Nad Lipnem se ozývá skandování: "Kajman, Kajman!" "Češi, Češi!" Pak že je rybařina koníček pro tiché blázny. Fandí nám i lidé, které neznáme. Podpory si vážíme, stejně jako podpory všech ostatních, kteří nám pomáhali před závodem, a chytáme jako o život, ale marně.
Naši dnešní produkci se rozhodujeme ukončit na dalším místě, kde jsme den předtím vytáhli rovněž candáta. Teď tam ale nejsou, nebo nežerou. Zdoláváme jenom na dropshot okouna, a pak se zklamaní musíme s naší lodí jménem Bismarck vrátit do zázemí závodu.
Šestí. Nejlepší český výsledek
Je tady závěrečný raut a vyhlášení výsledku. Druhý den se chytalo méně ryb, ale některé byly větší (štika 94 cm, candát 92 cm). Sedm týmů dokázalo chytit všechny dravce po oba dva dny. My po nášlapu z prvního dne (nejlepší denní výsledek závodu 145 cm) nakonec končíme šestí. Na stupně vítězů nám chyběl 20cm candát.
Největší štika závodu - 94 cm Andrease Stadlera (jeho tým skončil na 14. místě). Tento specialista na štiky mimochodem chytil největší štiku závodu i loni.
I tak je to historicky nejlepší český výsledek na tomto závodě. Druhá česká posádka zopakovala své loňské 17. místo. Vítězí s 278 cm rumunský Relax Duo Team (Liviu Voicu a Robert Boanta), který si započítával první den (okouna 32 cm, candáta 44 cm a štiku 59 cm) a druhý den (okouna 31 cm, candáta 52 cm a štiku 60 cm). Druzí jsou Němci (Angelsport Kinzl) a třetí Rakušané (Garmin Team Austria).
Už po cestě domů začíná převládat dobrý pocit ze závodu. Mnohé gratulace ten pocit později potvrzují. Tušíme, že se o získání jezerní trofeje, která se skrývá v lipenských hlubinách, budeme chtít pokusit i příští rok. Držte nám palce.
