„Thajci hlavně ocenili náš přístup ke krmení. U nás je totiž dost problematické sehnat jim potravu, která by jim vyhovovala. Takže jezdíme do vietnamské tržnice Sapa, kde jim nakupujeme to, čím se potřebují živit,“ říká ředitel zoo René Franěk. Kdyby Thajci zapochybovali, nikdy by opice do chlebské zoo nepředali.
Languři jsou totiž nesmírně vzácní. Celkem je na světě v zoo jen 38 zvířat, ale v mimoasijských jen pět: u nás tři, jeden v Německu a jeden ve Spojených státech amerických. „Čeští chovanci jsou jeden samec jménem Tua Noi (což v překladu znamená Malý hrášek), větší samička Yai (Větší) a menší samička Ding, která dostala jméno po thajské ošetřovatelce.
Živí se hlavně listím, v Thajsku otestovali, že jim chutná hlavně náš malinovník a ostružiník. Větve nesmí mít kůru, protože když ji podle Fraňka snědí, nepřežijí to. Ale hlavně se živí bylinkami, koriandrem, mátou, vietnamskými banány, citronovou trávou, dýněmi nebo cuketou. To všechno kupují v Sapě.
V ZOO Chleby mají s langury velké plány. Nejenže se postarali o výjimečnou atrakci, ale chtěli by se pokusit i odchovat mladé. Proto chtěli získat samce i samičky. „Českým chovancům jsou teprve tři a čtyři roky, takže teprve nastupují do puberty. „Ten sameček se chová jako typický puberťák, z ošetřovatelek má legraci a mojí manželku plácá přes zadek,“ popisuje ředitel, který se musí vyhýbat i očnímu kontaktu se samečkem, aby se stavěl do pozice podřízeného. Sameček chce být „pánem“ smečky a takto „povyroste“ před partnerkami.
Langur duk (Pygathrix nemaeus) je obecně považován za nejkrásnějšího primáta planety. Ve vietnamštině je přezdíván „vooc ngũ sắc“, což by se dalo přeložit jako langur hrající barvami. Thajský a laoský název je v překladu cosi jako opice pěti barev.
V angličtině je často nazýván „costumed ape“, tedy oblečená opice, což vystihuje jeho extravagantní vzhled asi nejlépe. Má černo-stříbrné triko, černé rukavice s bílými manžetami, bílé kraťasy, kaštanově červené punčochy, černé ponožky, černou čapku a bílý límec.
Kromě „oblečení“ pestrost langura podtrhuje ještě zlatožlutý nebo oranžovožlutý obličej (u mladých jedinců je vybarvení obličeje méně výrazné) s namodralými, jakoby napudrovanými očními víčky a v neposlední řadě také bílý ocas a bílo-červené genitálie.
V zoo je langurů duk méně než pand velkých, jelikož patří k velmi obtížně chovatelným druhům. Jsou extrémně nároční na potravu, množí se jen velmi vzácně a celkově se toho o tomto druhu stále moc neví – jejich život v přírodě je dosud málo prozkoumán.
