Počátky domu pamatují 30. léta minulého století, z těch časů tu přetrvala například košatá lípa na terase u bazénu. Dnes se pod ní v létě příjemně relaxuje, plastová křesílka imitující ratan nevyžadují úklid ani na zimu.

Počátky domu pamatují 30. léta minulého století, z těch časů tu přetrvala například košatá lípa na terase u bazénu. Dnes se pod ní v létě příjemně relaxuje, plastová křesílka imitující ratan nevyžadují úklid ani na zimu. | foto: Jiří Savinec

Luděk Sobota ukryl dům do romantické zahrady plné zeleně uprostřed Prahy

  • 50
Vilu ve strmém svahu obklopenou bujnou vegetací si Luděk Sobota pro život vyhlédl už před pětatřiceti lety. Původně by ji nejradši nechal úplně zarůst, pak ale vzala starost o dům i zahradu na svá bedra jeho žena Adriena a přetvořila ji ve skutečně intimní a romantický kout.

„Odjakživa se mi líbily romantické a tajemné domy, které se už dokonce trochu rozpadají a všude kolem to nádherně kvete,“ přiznává Adriena, kterou místo okamžitě také uchvátilo. A tak se přirozeně stala duší celého domu i přilehlé zahrady. Počínaje zařizováním interiéru historickým nábytkem a konče péčí o veškerou zeleň, pokojovou i venkovní.

Původně bezúdržbová až příliš

Luděk se do práce v zahradě příliš nehrne, raději má výlety mimo Prahu ve společnosti svého psa Fredyho. Paní domu je naopak typicky městský člověk, nedokázala by žít bez kaváren, divadel a společnosti přátel. Přesto se v péči o zahradu u domu doslova našla. Podobně miluje i navrhování šperků u korálků (viz předchozí článek s videem a radami, jak je navlékat).

I bílá lavice a psí bouda pro berňáka Fredyho ladí s celkovým romantickým stylem.Půvabné posezení v kovovém, bíle natřeném nábytku na travnatém palouku stranou od terasy s bazénem.

Zpočátku měla zahrada u domu ze 30. let minulého století podobu džungle černého bezu, přerostlých zlatic a bůhvíčeho ještě. Na jednu stranu jim to oběma vyhovovalo, obzvlášť Luďkovi, kterého tento druh samoty těší zdaleka nejvíc. „Opravdu jsme se tady chtěli nechat zarůst zelení a nakonec se nám to podařilo možná až příliš,“ směje se Adriena stavu věcí před více než 20 lety.

Koneckonců i ona sama k tomu tehdy aktivně přispívala. Například se jí nesmírně líbily domy obrostlé popínavou zelení, a tak začala vysazovat u základů domu opadavé přísavníky. Pak se rozhodla, že k nim přidá ještě liánovitou vistárii, aby celý dům jednou popnula a na jaře ho ozvláštnila záplavou převislých hroznů jemně fialkových kvítků. Rostlinky se ujaly a dnes jsou ukázkovým příkladem, jak přísavník ideálně slouží jako opora pro vistárii, která by sama o sobě dům porůst nedokázala.

„Jsem šťastná, když můžu na jaře otevřít okna a pustit ta nádherná květenství dovnitř,“ pochvaluje si bujný porost vistárie na fasádě domu Adriena Sobotová.

Posléze ale zjistili, že tato jejich společná „bezúdržbová“ koncepce spěje do stádia malé katastrofy. Rozhodli se proto eliminovat zeleň zejména ve svahu po obou stranách domu a nad domem, kde vede z ulice od branky dolů k domu dlouhé schodiště.

Profesionální zahradník se úkolu zhostil velice rázně a jak se časem ukázalo, i s citem a promyšleně. Přerostlé keře zmladil, případně zcela „vyrubal“, něco dosadil. Svažité plochy, které by se velice obtížně udržovaly, nechal znovu zarůst nižší půdopokryvnou zelení. Tvoří ji jehličnaté i listnaté keře, nechybí ani hortenzie, růže a početné trvalky.

Džungle v metropoli 21. století

Rekonstrukce se dočkala i spodní terasa, aby na ní rodina mohla přebývat za teplých slunečních dní, klidně od rána až dlouho do noci. I proto nechali ploty po obou stranách neproniknutelně zarostlé a jeden z volných průhledů nad stříhaným živým plotem po straně ještě zaclonili netradičně vyvýšenou mříží z dřevěných latí.

Jeden z volných průhledů na terasu ze sousedství rafinovaně odclonila dřevěná mříž na vysokých stojinách. Současně posloužila jako opora pro vistárii.Od branky do ulice je třeba sejít ke vstupním dveřím do vily po poměrně dlouhém schodišti obklopeném zelení.

Mohlo by se zdát, že kousek pod bazénem už svažitá zahrada končí, ale není to zcela pravda. Hranici pozemku tvoří až spodní ulice, ale člověka dál nepustí přebujelá džungle, která tu přetrvala ještě z časů, kdy Luděk vilu pořizoval. A dosud ani on ani Adriena neměli potřebu s ní cokoli zásadního dělat. Raději zůstávají zarostlí divočinou a libují si, jak je jim uprostřed neklidného velkoměsta dobře.