Hudebník by svými vystoupeními chtěl zvýšit povědomí o tom, že makakové v Thajsku trpí hladem. Je to tím, že se v době koronakrize velmi zmenšil cestovní ruch, takže podstatně ubylo turistů, kteří je krmili. Zároveň se velmi ztenčily fondy, které jejich krmení pomáhaly.
Starost o blaho makaků však nebyla jediným důvodem, proč pro ně pianista uspořádal několik koncertů. Zároveň tím studoval jejich behaviorální reakce na hudbu. Makakové jsou jeho aktuálním publikem, jinak už více než deset let hraje Bacha, Schuberta, Chopina a Beethovena slonům v jejich stanovištích.
Pro makaky si Barton pro změnu vybral lehčí kousky jako Greensleeves, Beethovenovu Pro Elišku nebo Deník lásky od Michaela Nymana.
Okamžitě se pro ně stal něčím jako rockovou hvězdou. Obklopili ho, lezli po něm i po klavíru, listovali v notách a dokonce se pokoušeli je ukrást.
Hlavní motivací však bylo upozornit na problém s nedostatkem jídla pro makaky, kteří se tím, jak je k lidem vyhání hlad, stávají stále drzejšími. „Musíme se snažit zajistit, aby dost jedli. A když budou jíst, budou klidnější, ne tak agresivní,“ tvrdí 59letý Barton.
Barton hrál na čtyřech místech thajského Lopburi, provincii proslulé loupeživými opicemi. Koncertoval ve starověkém hinduistickém chrámu, v železářství nebo v opuštěném divadle. „Překvapilo mě, že jsem hrál na klavír a zjistil jsem, že vlastně kunzumovali hudbu, jako by to bylo jídlo.“ připodobnil.
Makakové pocházejí z rodu úzkonosých opic z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae). Je známo celkem 26 druhů, z toho některé jsou již vyhynulé.
Nejvíce se vyskytují v jižní a jihovýchodní Asii včetně ostrovních oblastí, výjimečně v oblasti Gibraltaru v Evropě. Oblasti Afriky a Evropy makakové dnes obývají pouze sporadicky, ještě během pleistocénu však představovali běžnou součást zdejší fauny.
