Země původu
Velká Británie
Zařazení
FCI sk. III - teriéři
Standard č. 11
Historie
Historie miniaturního bulteriéra začíná v 19.století, kdy angličtí milovníci různých zápasů hledali mrštného a nebojácného psa, který měl být důstojným protivníkem krys. Po všech stránkách jim vyhovoval bulteriér, ale zdál se jim příliš velký. A tak vybírali do chovu jen ty nejmenší jedince a tím položili základ plemeni, které má vzhled a povahu anglického bulteriéra, ale jehož kohoutková výška nemá přesáhnout 35,5 cm. Nerozumná a neodborně vedená snaha o miniaturizaci se neobešla bez následků, plemeno se začalo potýkat s důsledky nanismu a na přelomu 19. a 20.století takřka zaniklo. Okolo roku 1930 se začalo v Anglii s organizovaným chovem. Plemeno se vzpamatovalo a dnes patří minibul ke psům, kteří mají své zanícené příznivce.
Povaha a chování
Miniaturní bulteriér je temperamentní, sebevědomý a vůči lidem nesmírně přátelský pes. Má klasický teriérský smysl pro humor a pan Čapek by možná o něm napsal, že i čertíka v těle. Z dob dávno minulých mu zůstala nesnášenlivost vůči hlodavcům, ale např. domácí kočku své rodiny je ochotný tolerovat.
Vzhled
Silný a aktivní pes s typickou klabonosou hlavou, která má tvar vejce. Výška stanovená standardem plemene je do 35,5 cm. Váhový limit určen není, ale pes musí působit vyrovnaným dojmem. Srst je hladká a dobře přiléhá. Na dotek působí drsně. Barev může mít mnoho - bílou, červenou, žlutou, černě žíhanou, vyskytuje se i tříbarevná kombinace.
Průměrný věk
13 - 14 let
Péče
Miniaturní bulteriér nepotřebuje žádnou velkou péči. Spokojí se i s menším prostorem, takže se výborně hodí do městských bytů. Není náročný z hlediska výživy a jeho srst nepotřebuje žádnou úpravu. Vzhledem k temperamentu a zvídavosti ale potřebuje fyzickou i psychickou zátěž a také společnost svých lidí. Minibul není plemeno, kterému by prospíval dlouhodobý osamělý pobyt v kotci.
Chovatelský klub
Klub anglického Bull Terriera, Klub chovatelů málopočetných plemen psů
