Venkovní i krytý výběh surikat najdete v pražské zoo v těsném sousedství žiraf, jsou součástí expozice Africký dům už od roku 2001. Mláďat tam v posledních letech k vidění moc nebylo, nicméně letos se chovatelé radují už ze dvou vrhů.
„Cizáky“ surikaty do skupiny neberou, zabíjí je jako vetřelce
Surikata je sociální zvíře, žije ve větších skupinách, zhruba od pěti do dvaceti zvířat. Sestavení chovné skupiny, ve které je oproti jiným druhům nečekaně naopak více samců než samic, ale vůbec není jednoduché.
„Tím, že jsou samice dominantnější, bývá nejschůdnější cestou vzít dospělou samici a spojit ji se skupinou sehraných příbuzných samců, kteří spolu dobře vycházejí. Z nich si samice sama vybere, který se stane otcem jejích mláďat a jsou pak jediným párem v rodině, který se množí. Takto sestavená skupina pak má dobré předpoklady k tomu, aby se mohla postupně a přirozeně rozrůstat na bázi budovaných rodinných vztahů. Narozená mláďata už totiž ve skupině zůstanou,“ vysvětluje kurátorka Barbora Dobiášová.
Začlenit do přirozeně budované rodinné skupiny nějaké cizí zvíře je podle ní v podstatě nemožné. „Každé nové zvíře by bylo pro dominantní samici de facto narušitel, takže by ho s největší pravděpodobností zabila,“ konstatuje. V přírodě to tak fatální konce mít nemusí, protože tam ho lze jednoduše vyhnat z teritoria skupiny.
Co surikata potřebuje?Surikaty jsou pro chovatele samozřejmě exotickým zvířetem pocházejícím z Afriky, nicméně náročné nejsou. V našich podmínkách potřebují jen vytápěné zázemí a skrýš s umělými norami, kam se mohou schovávat a kde tráví velkou část chladného zimního období. Ani na krmení nejsou náročné, jsou to všežravci. „Žerou drobné obratlovce, hmyz, kořínky, když najdou, tak i vejce - takže od nás dostávají takový pestrý mix,“ vysvětluje kurátorka Zoo Praha Barbora Dobiášová. To ale zdaleka neznamená, že by surikaty mohl chovat kdokoliv. Pokud by snad někdo chtěl surikaty chovat soukromě, potřeboval by k jejich chovu speciální povolení, protože se jedná o divoký druh šelmy. |
Denní program mají tato zvířata neuvěřitelně pestrý. „Prvotním celodenním úkolem je stihnout se nakrmit, takže se vlastně neustále snaží uchvátit, co kde najdou. Současně ale musejí pracovat na budování systému sdílených podzemních chodeb, které postupně rozšiřují a vylepšují,“ popisuje celodenní náplň surikat Dobiášová.
A asi nejznámější činností typickou pro surikaty je jednoznačně držení hlídek na vyvýšeném místě, aby se mohly navzájem varovat před případným predátorem. V tom případně hlídkující člen typickými zvuky okamžitě varuje zbytek skupiny zaneprázdněný jinou pracovní činností. Aby se všichni stihli schovat,“ popisuje Dobiášová. V těchto činnostech se všichni členové střídají.
„Jakmile tedy do skupiny přibudou mláďata dominantní samice, tak všem přibude i další práce. Někdo je musí zahřívat, hlídat, krmit a všechno dohromady je najednou pořádná celodenní dřina pro celou skupinu,“ vysvětluje kurátorka.
Kolik surikat a jejich mláďat je teď v Troji k vidění?
Aktuálně v Praze můžete vidět dominantní chovnou samici, tři dospělé samce, jedno odrostlé mládě z loňského podzimu (což je pravděpodobně také sameček) a letošní, podstatně menší, ale již samostatná mláďata z únorového vrhu.
Podle posledních zpráv z pražské zoo se už návštěvníkům ve venkovním výběhu na konci minulého týdne ukázala, jsou dvě a mají se čile k světu.
Pozorovat je spolu s jejich rodiči a dalšími členy skupiny, jak o ně pečují a snaží se je naučit základy fungování celodenního rodinného provozu, je opravdu zážitek. Což platí i pro záběry na úvodním videu. Na místě si k tomu navíc většinou vyslechnete úžasné komentáře malých dětí, které surikaty znají z animovaného Lvího krále, a jsou tak schopny u skla jejich výběhu „parkovat“ pěkně dlouho.
