Náhlé narození mláděte, o jehož odchov Zoo Praha hodně stojí (více zde), vzbudilo na konci července pořádný rozruch a hned několika chovatelům obrátilo doslova z hodiny na hodinu život naruby. Ve dne v noci se totiž od prvního okamžiku u mláděte střídali a každé dvě hodiny ho krmili cenným odstříkaným mlékem i jeho náhražkou a přikládali ho Kvídě ke strukům s nadějí, že začne od své matky pít samo (více o jeho narození zde).
Zpočátku od Kvídy nepilo, stejně jako poslední dvě mláďata, jejichž odchov se přes veškerou snahu nepodařil (více například zde). Nemělo ani ideální porodní váhu, vážilo jen 1 335 gramů.
Teď už jsou šance na úspěšný odchov tohoto mláděte o poznání větší. Chovatelům se totiž podařil husarský kousek: zhruba devátý den začalo mládě od Kvídy pít. „Chovatelka, která byla u posledního úspěšného odchovu malého hrabáče u nás, zažila u hrabáčů podobnou zkušenost. Mládě narozené v roce 1994 tehdy také začalo od matky pít až devátý den. A přežilo,“ říká s odhodláním v hlase Jaromír Plný, vrchní chovatel úseku afrických kopytníků.
Zoo hrabáčka ukáže 29. a 30. 8.„Tuto sobotu a neděli poprvé ukážeme návštěvníkům měsíc staré mládě hrabáče. Po oba tyto dny od 12 do 14 hodin odkryjeme zástěnu, která matce s mládětem poskytuje potřebné soukromí,“ slíbila Jana Myslivečková, tisková mluvčí Zoo Praha. Celý víkendový program zde. |
Aby byla rekapitulace mláďat hrabáče kapského úspěšně odchovaných v Zoo Praha kompletní, dodává, že vůbec první odchov se podařil v roce 1989. Třetí pak bylo mládě odchované v roce 2004 samicí Pietou, to dokonce pilo od začátku mateřské mléko samo. Takže současné mládě od Kvídy bude - doufejme - čtvrtým odchovaným.
Momentálně se v péči o měsíc staré mládě střídá pět chovatelů a mládě k matce uléhá až v okamžiku, kdy Kvída usíná. Životní rytmus hrabáčů je totiž obrácený. Den prospí a večer se probouzejí. Kvída tak celou noc prochodí, očmuchává expozici a žere. Což by pro mládě - zatím stále ještě bojující o přežití - nebylo při Kvídině neohrabanosti úplně ideální. Otec Draco je od nich z bezpečnostních důvodů zcela oddělený.
Matku Kvídu si můžete prohlédnou na loňském videu zde:
24. září 2014 |
Noci tedy zatím Kvídin potomek tráví v zázemí. „Nočním pochodováním po boku matky by se zatím mládě zbytečně vysilovalo a mohlo by navíc i prochladnout nebo přijít k úrazu. I když už samo začíná zkoušet hrabat v písku, zatím ještě není tak silné, aby si s některými situacemi umělo poradit samo,“ vysvětluje Jaromír Plný, proč mládě na noc zatím ještě přikrmují mlékem pro štěňata a ukládají k odpočinku do dřevěné vyhřívané bedny v zázemí.
Při krmení ze stříkačky už hrabáč svádí s chovateli docela boj. „Zkoušeli jsme mládě přikrmovat z lahve, ale ačkoliv z Kvídiných struků krásně pije, žádný z nabízených dudlíků mu nebyl dost dobrý,“ konstatuje chovatel, že mají po každém přikrmování mléko doslova všude.
První krmení u mámy je možné zhruba kolem deseti hodin dopoledne, kdy Kvída po svých nočních aktivitách uléhá ke spánku. „Až když přestane pochodovat, je vůbec možné a pro mládě bezpečné, aby k ní ulehlo a přisálo se k jejímu struku,“ popisuje chovatel, který se od mláděte právě včera nehnul od šesti hodin od rána do deseti večer ani na krok. Je totiž potřeba mít pod kontrolou i to, že se mládě pravidelně každé dvě hodiny budí a pije.
Proč je pro Miroslava Bobka malý hrabáč mládětem č. 1„Kvída je jedním z mých nejoblíbenějších zvířat, na její mládě jsme čekali řadu let a dvakrát se malého hrabáče odchovat nepodařilo. Obecně nejsou jeho odchovy v zoologických zahradách časté,“ konstatuje pro iDNES.cz ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.   Především ale považuje mládě hrabáče za naprosto fascinující. „Malý hrabáč je úchvatný tvor, pro kterého nelze hledat přirovnání v reálném světě, nýbrž v pohádkách či ve fantasy. Chodím se na něj podívat, kdykoli to jde, a nejméně dvakrát denně dostávám zprávy, jak se mu daří,“ prozradil ředitel pražské zoo, nakolik mu na odchovu Kvídina křehkého mláděte záleží. |
Chvíle kojení, to jsou také okamžiky, kdy chovatelé mláděti zatím stále ještě trochu pomáhají například udržet zvednutou hlavičku. „Pro Kvídu je to první mládě, se kterým jsme se dostali tak daleko, takže nechceme nic uspěchat ani podcenit,“ vysvětluje rozmazlující péči. Není divu, že po každém napití má mládě tak plné bříško, že vysílením usíná.
Po každém napití také mládě znovu a znovu váží. Teď už mohou s radostí konstatovat, že poslední dobou přibírá více než 100 gramů denně. Poté ho zase - většinou spící - k mámě do náruče vrátí, jen hlídají, aby ho ve spánku například nezalehla.
Jakmile se Kvída zhruba mezi osmou a desátou hodinou večerní začne probouzet, je na čase s mládětem zmizet do bezpečí vyhřívané bedýnky. Zatím je stále ještě maličké, čtyřkilové a i ze zkušeností s odchovem v lidské péči v zahraničí je jasné, že určitou kritickou hranicí je až váha pěti kilogramů.
„Je to hodně individuální, ale až tehdy je možné mládě nechat s matkou pohromadě samotné, protože by mělo být natolik silné a životaschopné, že by se nemělo nechat neohrabanou matkou zašlápnout ani zalehnout. My budeme určitě sázet až na jistotu,“ uzavírá Jaromír Plný.
