Z chovatelského hlediska jde vůbec o velmi příjemná zvířata, protože tapíři jsou zpravidla klidní a chovatelé mezi ně mohou chodit, dokonce snáší dotyk člověka a zdá se, že ho přímo vyhledávají. „Tapíra lze takzvaně udrbat. Když ho budete drbat nebo kartáčovat na hřbetě či bocích, tak se položí na bok, upadne do jakési nirvány a nechá se opečovávat,“ popisuje zajímavá zvířata Pavel Brandl, kurátor savců Zoo Praha.
Pruhovaný tapírek po porodu |
Z čerstvě narozeného mláděte, třetího v historii Zoo Praha, jsou chovatelé nadšeni. Jeho otec Tex se totiž narodil v USA a do Evropy přinesl čerstvou krev. „Poměrně rozsáhlý chovný program tapírů v Evropě řízený koordinátorem sice čítá zhruba tři stovky jedinců, nicméně s genetickým vkladem trochu bojuje, proto je Tex tak unikátní a důležitý. A chov může významně obohatit právě i čerstvě narozené mládě, které je teprve jeho druhým v Evropě.“ (O prvním více zde.)
A co takový tapír chovaný v zoo potřebuje? A co mládě?
Pro tapíra je jednoznačně důležitý měkký podklad ve výběhu, což je dáno terénem, v jakém se pohybují v přírodě. Ve svém přirozeném prostředí se tato zvířata živí jako okusovači listí a větví stromů, takže z toho musí vycházet i jejich krmná dávka v lidské péči. „Krmíme je směsí zeleniny, dostávají větve a spásají i trávu ve výběhu. Volně rostoucí keře a stromy jsou naopak proti nim pečlivě chráněné, jinak by je jistě spásli také,“ vysvětluje Pavel Brandl pro někoho možná překvapivé zabezpečení dřevin ve výběhu tapírů.
A kdy se začne pást malé pruhové mládě? „Mládě tapíra bude poměrně dlouho kojené, i když se hned po porodu natahovalo chobůtkem po stéble trávy. Ale to byla spíš taková hra,“ vysvětluje kurátor, že možnosti mláděte budou ještě nějaký čas pokulhávat za tím, čeho bude schopno. Nicméně brzy to začne zkoušet a větvičky a trávu ochutnávat.
Co se na něm ale začne viditelně měnit asi nejdřív, zhruba ve čtyřech nebo pěti měsících věku, je, že ztratí svůj pruhovaný kabátek a začne se přebarvovat do hnědého tónu dospělých tapírů a podobat se svým rodičům. Stejně tomu bylo i v případě prvního mláděte Ivany a Texe (čtěte zde).
Do života má nakročeno dobře. Druhý den po narození absolvovalo prevenční kontrolu, takže už je jasné, že je to sameček, je v dobré kondici, má zaschlý pupek a zdá se, že je všechno, jak má být. „Držme mu tedy palce, aby to tak vydrželo,“ přeje si Brandl, který dobře ví, že zdravé mládě není samozřejmost.
Kdy mládě uvidíte ve venkovním výběhu?
Vypuštění mláděte do výběhu bude zřejmě otázkou až zhruba příštího týdne. „Mládě se sice ve výběhu narodilo, ale hned jak se po porodu postavilo, což trvalo jen několik desítek minut, tak jsme jeho matku Ivanu i s ním odvedli domů do stájí. Přece jenom teploty ten den nebyly optimální,“ vysvětluje důvody kurátor savců.
Teď jsou tedy všichni tři tapíři jihoameričtí ve stájích v zázemí, kam iDNES.cz v pátek podíval s kamerou, aby se mohl o záběry mláděte podělit s čtenáři. „Je s oběma rodiči pohromadě a čekáme jen na dvě věci: na stabilní počasí, tak aby se nestřídaly teplé a vzápětí chladné a deštivé dny. A na to, až se mládě perfektně naučí následovat matku. Teprve pak ho můžeme vypustit ven.“
Kde a jak žijí tapíři?Podle kurátora Pavla Brandla lze tapíry v dnešní době potkat už jen na dvou místech na světě: v jihovýchodní Asii tapíry čabrakové, které pražská zoo také chová, a ve Střední a Jižní Americe, kde žijí právě tapíři jihoameričtí. Zpravidla je to v oblasti deštných lesů, ale i v sušších porostech, dokonce i na okraji těch travnatých. „Navzdory tomu, jak dlouho je známe a jak hojně je chováme v zoo, tak nám pořád ještě připravují překvapení. Zdá se, že uvnitř jihoamerického druhu by se mohly skrývat i dva druhy nové - dokonce už jsou popsány a dostaly jména, nicméně se o jejich platnosti stále ještě diskutuje,“ prozrazuje Brandl. |
Podmínkou vypuštění do venkovního výběhu je totiž to, aby se mládě vrátilo se samicí odpoledne domů a nezůstalo ve výběhu přes noc. „Na to přeci jen noční teploty ještě rozhodně nejsou,“ říká Brandl.
Zatímco po porodu si troufl mláděti pomáhat a dokonce ho trošku poponášet, aniž by se bránilo, teď už by mu domů pomáhat nemohl. Důvod je jednoduchý. „Při přesunu reagovalo na moje dotyky jen slabým pištěním, které Ivanu nijak neprovokovalo,“ popisuje kurátor. Jenže při prevenční prohlídce, kdy ho vrchní chovatelka Věra Makovská brala do ruky, už malý tapírek křičel a dovolával se mámy, jak to jen mláďata dovedou.
„V tu chvíli se jeho matka změnila z ´hnědého prasátka´ na rozzuřeného nosorožce a nebylo to s ní vůbec jednoduché,“ popisuje kurátor. „Já tedy již rozhodně nemůžu někdy příště mládě z výběhu přistrkávat a poponášet,“ konstatuje dále s úsměvem. „Bude to jen na něm a na Ivaně, takže musí umět rutinně chodit za matkou všude tam, kam jí otevřeme dveře. Aby se pokaždé vrátilo včas domů,“ vysvětluje Brandl, co musí mít chovatelé pod kontrolou.
Pak teprve bude možné mládě s oběma rodiči vypustit do venkovního výběhu, shodou okolností v těsném sousedství rezervace Bororo, která je rájem pro děti.
Podle nejnovějších zpráv z pražské zoo z pondělního odpoledne už mládě pomalu začíná se svými rodiči opouštět zázemí a za přítomnosti starostlivé matky Ivany se pomalu pouští na průzkum venkovního výběhu. Zatím na velmi omezenou dobu, zvykat si musí postupně. Pražská zoo dá svým návštěvníkům každopádně vědět, kdy bude mládě k vidění. Stačí sledovat její aktualizovaný program akcí (zde).
