Zrovna nedávno se opravdový živý had plazil přímo uprostřed pavilonu goril mezi nic netušícími členy pražské gorilí rodiny. Žádný jedovatý netvor, jen malá užovka, ale pořád had.
Mláďata užovek podplamatých (Natrix tessellata) se podle ošetřovatelů goril dostávají do pavilonu celkem běžně pokaždé, když se venku výrazně ochladí a ony se plazí za teplem. Prolezou pod dveřmi, kanálem, větrákem nebo pod šubry. Ne vždy se však objeví přímo mezi gorilami, většinou si rovnou zalezou do nějaké škvíry, vhodné jako úkryt.
Richard zachoval ledový klid
Odborná literatura říká, že primáti mají strach z hadů v genech. Jenže v gorilí rodině úlek a strach vystřídala během chvíle zvědavost. Zřejmě díky tomu, že had byl malý a navíc bylo jeho jedinou snahou co nejdříve zmizet a někam se schovat.
Gorily tedy místo útěku užovku zvědavě obklopily a Richard, ač od přírody trochu srab, podnikl "objevitelskou výpravu", jak mu velí jeho pozice vůdce tlupy. Zblízka si hada prohlédl a vyhodnotil jako neškodného. Zbytky strachu skupiny byly pryč a had přestal být zajímavý.
Od Richarda to nebylo úplně standardní jednání, protože většinou do nových situací jako první nejde, ale vyčkává. Do "prozkoumávání terénu" se v takových případech spíše pouští samice Shinda. Označení "srab" proto Richard dostal už před lety od ošetřovatele Marka Žďánského.
"Chování goril v reálné situaci dokonale popřelo teorii, která říká, že všichni lidoopi mají vrozený strach z hadů," vysvětluje primatoložka Marina Vančatová. "Ukazuje se, že pokud nemají zkušenost a ani možnost učit se od dospělých, jak se správně chovat, berou setkání s hadem jako něco nového, nikoli jako hrozbu."
