Farmář Peťa z Krkonoš je takový Pepa Smolík. Na krku má dva statky

  • 20
Aby žena vydržela na farmě v horách, musí být fyzicky i psychicky silná jako býk a ztratit pud sebezáchovy. Jak to dopadne, když si takovou ženu hledá nesmělý prostý katolík, kterému pomalu táhne na čtyřicet a zatím neměl vážnou známost? Těžko říct.

Farma obklopená loukami a jabloňovým sadem v nádherné krajině u Jilemnice na Liberecku vypadá na první pohled idylicky. Zvláště v létě. Jenže na lelkování není v Podkrkonoší čas. "Dovolená? Co to je? Ani nevím, jestli by mě to slovo nemělo urazit," téměř se křižuje, ale se smíchem, Petr Bušák (36) z Roztok.

Když dojde traktoru palivo, musíte pro něj pěšky dojít a vrátit se s plnou konví. To je první zkušenost, kterou na Petrově statku udělají jeho dvě potenciální partnerky. Bude to mít vliv na jejich rozhodování?

Není divu, že si ve svém věku ještě nestihl najít partnerku pro život. Přihlásil se tedy do televizní reality show Farmář hledá ženu. Zaujal celou řadu žen a dívek, z nichž si vybral dvě a ty pozval k sobě na statek. Hned první den se ovšem dostal do trapné situace (viz naše video) a dívky ho začnou vidět jako smolaře. Jako takového Pepu Smolíka z maďarského kresleného serálu. 

Zpátky k hospodaření

"K hospodářství patří louky a k těm si povinně musíte opatřit nějaké býložravce. Takže máme i dobytek," popisuje Hobby.cz svůj život nejmladší ze tří synů, kterému otec předal rodinné hospodářství i další statek, vrácený v restituci. "Vybydlený a s necelou třetinou pozemků, které k němu původně patřily. Zato s cikánskými nájemníky. Naučilo mě to všechno zamykat," konstatuje smířeně. 

Dobytek určený na maso se u Bušáků bohužel nepase. Je ustájený, protože louky jsou buď u silnice nebo u dráhy, což je z hlediska bezpečnosti dost problematické. Pro farmáře to v sezoně znamená každodenní zajišťování zeleného krmení a sušení sena na zimu.

"Když jsou telata, tak i dojím. A vyrábím domácí tvaroh a máslo. Jen pro rodinu, ne na prodej. Ručně. V klasické staré máselnici. A je to dřina. Ale margarín bych nevzal do huby," ukrajuje mladý farmář slova s naprostou jistotou, že tak, jak to dělá, to prostě má být.

Ani sad není na výdělek. "Jablka moštuju, dělám povidla, slupky zkrmím kravám. Nejsou chemicky ošetřovaná a jsou trošku strupovitá, takže nevypadají natolik dokonale, aby je někdo vykoupil. Ale rodina má celý rok ovoce," popisuje Petr svoje sadaření. Košíky si plete sám, občas některý i prodá.

Pěstovat a prodávat obilí není žádná sranda

Co by ho ale opravdu mělo živit, je pěstování obilovin. Jenže poslední dva roky se moc nedařilo. "Byly tak strašně nízký výkupní ceny, že mi skoro slezly vlasy. Bál jsem se, že budu výkupně ještě platit, aby si to obilí vzala," vtipkuje Petr, ale člověka spíš mrazí. A letos je zatím sucho a ozimy podle něj nevypadají dobře.

Momentálně Petr čistí a prořezává příkopy a chystá se na opravu střechy zrestituovaného statku. Stát jim ho vrátil deset let po revoluci, zchátralý, bez strojů, místo 139 hektarů dostala rodina zpátky 40. "První rok hospodaření jsem dokonce pole obdělával s traktorem z 50. let," bere farmář naprosto tristní situaci sportovně.

"Cítím to tak, že bylo i hůř. V padesátých letech bylo u nás v Roztokách tolik politických vězňů, ke kterým začali brzy zavírat i zemědělce, že dostali dohromady 150 let vězení. A jednoho dokonce popravili. Za to, že jako bachař pronášel dopisy rodinám odsouzených," popisuje Petr události, které jeho táta Josef Bušák vypátral v dobových archivech a popsal v knize "150 let kriminálu. Příběhy třetího odboje v Roztokách u Jilemnice". Petr na otcův odkaz zřejmě navazuje svým koníčkem – dokumentuje polorozpadlá obydlí jako memento totalitních dob.

Ale zpátky do současnosti. Jak to vypadá s Petrovým partnerským životem, našel si ženu? To vědí jenom na Primě, a jen ti, kteří byli u seznamování Petra s případnými partnerkami. Ustojí některá drsné podmínky v Roztokách v Podkrkonoší? Diváci Primy se to dozví až na konci 14. dílu reality show Farmář hledá ženu. Vývoj situace, co se Petrova potenciálního vztahu týká, můžete sledovat každé pondělí večer. Dvacet minut po deváté.