Směrnici, která platí od 1. března 2012, vydal Úřad pro civilní letectví. Podle informací Úřadu je to kvůli bezpečnosti leteckého provozu. Podle Doplňku k předpisu L2 byly stanoveny definice, co je ještě model letadla a co už je bezpilotní letadlo. V okamžiku vzletu nesmí být těžší než 20 kilogramů (včetně provozních náplní, paliva a případného nákladu ), jinak bude považováno za bezpilotní letadlo.
Do kategorie spadají i lehčí modely, které se ale používají například pro fotografování krajiny. Rozhodujícím kritériem je, pokud provozovatel modelu provádí tyto práce za úplatu.
"Podle posledních zpráv si myslím, že by se to mohlo týkat zhruba 180 až 200 modelářů," říká Tomáš Bartovský z Klubu leteckých modelářů ČR. "Zatím je to ale čerstvé, registrace zatím neprobíhají a zkoušky, pokud vím, taky ještě nikdo neabsolvoval," popisuje.
On sám ale nemá obavu, že by někdo z pilotů zkoušky nezvládl. "Kdo zvládne takto velký model, musí mít minimálně stejné vědomosti o létání, jako by sám pilotoval velké letadlo," říká. Spíše si posteskne nad dalším byrokratickým zásekem. "Modeláři jsou nadšenci, kteří jsou pro svého koníčka ochotni obětovat veškeré prostředky. A teď mají zase platit," říká.
Jeho slova potvrzuje i Jiří Rumíšek z modelářského časopisu RC Revue, sám nadšený modelář. "Z těch dvou stovek lidí je jen nepatrný zlomek lidí, kteří by si létáním přivydělávali. Jsou to hlavně nadšenci, kteří se od malých modelů prolétali až k těmto polomaketám. Jsou to velmi zkušení modeláři, vždyť takovýto model nekoupíte jako stavebnici, tu si musíte postavit sám," vysvětluje. A připomíná, že stavba stojí asi jako dobré ojeté auto.
Zpochybňuje také nutnost vyžadovat od modelářů registraci. "Nepamatuji situaci, kdy by modelář někdy ohrozil civilní letecký provoz. To je prostě směšná představa," dodává.
