Něco jiného je koukat na vláčky brázdící omezený, většinou maximálně několikametrový okruh, něco jiného mít možnost stát se přímým účastníkem dění. Náklad, se kterým vám mašinka přijede je stolu, případně až přímo na stůl, totiž musíte během dvaceti sekund vlastnoručně vyložit. Jinak zase odjede. Typické jsou prý scénky, kdy se - především zahraniční turisté - s mašinkami u stolu fotí, nestihnou vyložit nápoje a pak odjíždějící soupravu honí po restauraci.
Podobně jako při návštěvě podzemního Království železnic na Smíchově (článek s videem najdete zde) jsme se i ve Výtopně na Václavském náměstí v Praze pokusili zachytit s běžnou kamerou i s kamerkou Go Pro nainstalovanou na lokomotivě iluzi skutečné železnice. Včetně pohledu do zákulisí, tedy za bar, odkud náklad v podobě drinků vyráží ke stolům.
Majiteli, který první podnik tohoto typu otevřel před čtyřmi lety v Brně, údajně nebyla inspirací slavná scéna z české komedie Kulový blesk, kde domácí modelová železnice doručuje na stůl panáky. Prostě je to jen blázen do mašinek, který zrealizoval svůj sen vybudovat podnik, kde hosty "obslouží" právě vláčky. Nápad se ukázal jako životaschopný a majiteli se jeho odvaha evidentně vyplatila, protože stejné podniky momentálně fungují hned na čtyřech místech v republice.
V pražské Výtopně museli nejprve položit 400 metrů kolejí a vybavit je modely dostatečně silných mašinek rakouského výrobce, aby utáhly vagonky s lahvemi limonád či načepovanými půllitry. "Jsou festovní a kvalitně propracované, mají kovový rám a kvalitní elektromotor s příkonem 16 W. Napětí sbírají přes sběrnice vybavené pružinkami zajišťujícími permanentní kontakt s kolejemi," vysvětluje Václav Jedlička, který má na starosti obsluhu a údržbu železnice.
Lokomotiv tu mají zhruba patnáct, některé jsou replikami skutečných modelů lokomotiv, jiné zase vzbuzují neutuchající nadšení u dětí. "Nejoblíbenější a jednoznačně nejvytíženější je modrá mašinka Tomáš, ten na trať vyráží nejčastěji," usmívá se barman, který se na rozdíl od obsluhy stolů moc nenaběhá.
Každou objednávku jednoduše připraví, naloží a na dotykovém monitoru zadá, kam má vláček s konkrétním nápojem zajet. "Jen horké nápoje nerozvážíme, z bezpečnostních důvodů. Děti přece jen mají tendenci po vláčcích sahat," dodává vrchní Olga Schüsslová.
Nápoje mají pro železnici pod proudem svá úskalí
Ale i načepované pivo nebo skleničky s vínem jsou pro koleje pod proudem poměrně nebezpečný náklad. Přestože při příjezdu ke stolu mašinka nejprve pomalu přibrzďuje, aby zastavení nebylo prudké, občas se podaří něco vybryndat. "To bývá malér, protože voda na trati znamená zkrat. V tu chvíli dráha nejezdí a okamžitě musím na místo nastoupit s ubrousky a fénem a dané místo dokonale vysušit, aby se dráha zase rozběhla," vysvětluje Jedlička, který tyto situace hasí.
Kromě položení kolejí, které si museli ručně naohýbat, se tu vyřádili i na klasické modelařině, tedy tvorbě krajinek a nádraží. Nutné bylo i přemostění části restaurace, jakýsi nadchod, po kterém pobíhá obsluhující personál doslova nahoru dolů. Pořádná posilovna. Personalista restaurace Jiří Lof nám potvrzuje, že každý to nezvládne. Nejen pro fyzickou náročnost. Zaměstnanci musí být odolní i psychicky. Hlavně o víkendech je totiž restaurace v obležení rodin s dětmi, které způsobně u stolu rozhodně nesedí a dokážou ovládnout celý prostor. A právě přemostění je pro ně možností, jak vláčky pozorovat ze shora.
Klidněji tu bývá ve všední dny v podvečer, to tu prý potkáte právě hlavně obdivovatele modelových železnic. A nejen muže, jak nám prozrazuje personál: "Chodí k nám třeba paní, která přijde o víkendu s vnoučaty a pak jednou za čas s kamarádkami na pivo. S tím, že si chce vláčky užít i sama pro sebe a v klidu."
