Pamatuji si to jenom v obrysech, možná víc atmosféru té chvíle než všechny kulisy. Seděli jsme s dědou na posteli, vytáhl velké, pro malého kluka nesmírně těžké album a otevřel ho: „Tyhle známky sbíral můj táta, tvůj praděda. Jednou je všechny dostaneš,“ ukazoval barevné papírky a já na tu svátost koukal s otevřenou pusou.
V těch chvílích byla jistá naléhavost, vzácnost a pro dítě ona krásná vidina dospělosti. Někdo se se mnou dělí o něco důležitého!