Případ se stal v zahradě Healesville Sanctuary, která je známá tím, že se specializuje na chov australských zvířat.
JežuraEchidna byla podle řecké mytologie napůl žena a napůl had. Tento název tedy souvisí s tím, že ježura vykazuje některé znaky savců a některé znaky naopak podobné plazům (snášení vajec, kloaka, třetí víčko – mžurka a nestálá tělní teplota). Německý název je podobný, „Kurzschnabeligel“, což znamená ježek (Igel) s krátkým (kurz) zobákem (Schnabel). |
Matilda se dostala do zoo jako mládě, ale až po dvou letech si veterináři všimli její zanícené kůže a vypouklých očí. Začali ji zkoumat a po vyšetření zjistili, že se stala prakticky lékařským zázrakem. Nikdy se totiž nestalo, že by živočich měl alergii na svůj stoprocentní zdroj potravy.
Veterinářka Claire Maddenová byla šokována: „Mravenci pro ně tvoří sto procent stravy, takže nás to opravdu překvapilo. Jenže jak to udělat, abychom Matildu nevytrhli z jejího přirozeného prostředí?“ zamýšlela se.
Bez léčby by mohla ježura uhynout nebo minimálně ztratit zrak. Proto se spojili s veterinárním centrem v Melbourne. „Museli najít způsob, jak odstranit alergen, aniž by se změnila strava ježury,“ uvádí Maddenová. Výsledkem byla speciální vakcína. Tříletý pacient začal na injekce dobře reagovat a po půl roce užívání už baští mravence bez problémů. Matilda žije ve výběhu s další 34letou ježurou a s koalou Emily.
Ježura australská je vzdáleným příbuzným mravenečníků, jaké známe z českých zoo (na mravenečníka se podívejte například zde). Je to živočich, který je vlastní australským lokalitám. Objevil ji v roce 1792 botanik a zoolog George Shaw. Původně si myslel, že je blízkým příbuzným s jihoamerickými mravenečníky. I proto se jí dodnes v Austrálii říká mravenečník ostnatý.