K čemu lopatu do auta? Při náhlém sněžení dojde k situaci, kdy zapadnete. Například ráno budete potřebovat vyjet od chodníku a lehce si prohážete dvacet centimetrů čerstvého sněhu. Přijdete po práci k autu a zjistíte, že pluh vám k němu nahrnul půlmetrovou bariéru. Anebo se při rozjezdu zahrabete, pak si můžete proházet cestu před koly, abyste se vůbec pohnuli z místa.
Jaká je vhodná pro koho
"Když budete bydlet v Praze nebo třeba Brně, řekl bych, že nezáleží, co budete v autě vozit. Lepší něco než nic. V tom případě vám postačí klidně i obyčejná lopata se zkrácenou dřevěnou násadou za dvě stovky," říká Tomáš Březinský z hobbymarketu Bauhaus.
Druhým dechem ale dodává, že bydlet třeba v Liberci, investoval by do kvalitní hliníkové lopaty, teleskopické nebo skládací. "Jen si vzpomeňte. Loni a předloni byly v Praze jen dvě vlny náhlého sněžení, všichni mluvili o kalamitě, ale zase taková hrůza to nebyla," připomíná.
Motorističtí odborníci ale tvrdí, že lidé, kteří jezdí často na lyže, by měli mít lopatku v kufru stejně samozřejmě, jako vozí například sněhové řetězy.
Teleskop nebo skládací
Jednoznačným leadrem trhu lopatek do auta je výrobce Fiskars, který využívá své dobré pověsti výrobce zahradního nářadí. Prodejci ho rádi nabízejí kvůli ověřené kvalitě, lidé v tomto případě "skousnou" i vyšší cenu, internetové ceny se pohybují kolem pěti set korun. Tyto lopatky mívají délku kolem 70 centimetrů, jsou celohliníkové s poplastovanou rukojetí, aby nestudily do holých rukou.
"Pro městské využití bych doporučoval lopatu s rovnou hranou, která bude dobře klouzat po asfaltu. Do terénu – písku nebo trávy – bych zvolil spíš model se špičkou, líp si poradí s nerovným terénem," radí Martin Lohnický, jeden z dovozců této značky. Lopaty Fiskars patří mezi modely, u kterých se nepočítá se skládáním, jsou jednoúčelové.
Skládací lopaty mají výhodu v tom, že v kufru zaberou méně místa, můžete je vozit celoročně. Například český výrobce Delfi nabízí lopatku, která se skládá ze tří dílů a jako doplněk se dodává i textilní obal. Rozložená má 90 centimetrů, složená padesát.
Rukojeť i lopata jsou z pevné slitiny hliníku, lopata je navíc ošetřená práškovým lakováním. "Napomáhá tomu, aby se na ni tolik nelepil sníh. A barevná je proto, že jsme ji původně vyvinuli hlavně pro horolezce, v horách jsou výrazné barvy žádoucí," popisuje spolumajitel společnosti Jaroslav Poláček. "Už jsme ji měli na pár osmitisícovkách, takže vím, že obstála i v extrémních podmínkách," raduje se výrobce.
Lopata váží tři čtvrtě kilogramu a stojí kolem 400 korun. Je ale možné zvolit i "odlehčenou" dvoudílnou verzi, o stovku levnější. List má otvory, díky kterým je možné přivázat ji v horách k batohu.
Rozkládacích lopat najdete na internetu víc, prodávají je obchody se zahradní technikou či autodoplňky, ale i obchody s outdoorovými potřebami. Ceny se v případě celohliníkové konstrukce příliš neliší, o třetinu až polovinu méně stojí modely s plastovým listem, u kterých je ale třeba počítat s menší životností.
Kdo by se nechtěl zaobírat skládáním lopaty, měl by hledat klíčová slova "teleskopická lopata". Často se prodávají v obchodech pro turistiku. Bývají ale dražší, stávají v případě celohliníkového provedení kolem tisíce korun.
Zvláštním výrobkem na trhu je plastová skládací lopata Alpine Snowflex. Podobá se vlastně skládacím dětským bobům, v rozloženém stavu je dlouhá 70 centimetrů a stojí něco přes 300 korun.