Kolik zvířat jste v životě zastřelila?
V řádu stovek nebo tisíců. Přesně nevím. Statistiku si nevedu. V českém lese si často střelím srnce, abychom doma měli maso. Sníme jich třeba pět za rok. Maso kupuji jen velmi zřídka. V Americe je lov jako zásobení domácnosti zcela běžný. Účastní se i rodiny s malými dětmi.
V Česku to nejde?
Dítě na lov vzít můžete, ale smí se jen dívat, střílet nemůže. Lov je pro děti nejlepší školou o přírodě. Lidi si často myslí, že je na něm primární smrt zvířat, ale to je velký omyl.
Aby byl člověk schopen lovit, musí mít hluboké znalosti o zvířatech a vztah k přírodě. Takový člověk pak většinou neplýtvá jídlem, třídí odpad, nenechává v lese nepořádek… Nejčastěji mi paradoxně nadávají ti, kteří pořád jenom sedí u počítače a v lese nikdy nebyli.
Přes sto tisíc vašich odpůrců z celého světa podepsalo petici, aby vám úřady zakázaly jezdit do Afriky.
Zlobit se na ně nemůžu – vesměs jsou to asi hodní lidi a myslí to dobře. O tom, co dělám, však mají naprosto zkreslené představy. Mají pocit, že by měli chránit přírodu, ale nevědí jak. A tak třeba posílají příspěvky velkým neziskovkám na ochranu zvířat, jako je americká PETA, od které pak my lovci dostáváme kondomy.
MICHAELA FIALOVÁ
|
Co prosím?
Posílají nám je, abychom se prý nemnožili. Tvrdí, že když nebudeme mít děti, nositelé „krvavé lovecké tradice“ vyhynou a svět bez vrahů zvířat bude lepší. Že do Afriky přivážíme peníze umožňující přežití ohrožených druhů, už tyhle lidi nezajímá.
To mi vysvětlete.
My profesionální lovci pořádáme lovecké výpravy pro bohaté lidi. Z poplatků za odstřel se hradí chov ohrožených zvířat na farmách.
Čili zabíjením vybraných zvířat pomáháte africké přírodě?
Přesně, protože jinak by farmy, lépe řečeno privátní rezervace, ekonomicky nepřežily. Kromě zvířat lov podporuje i domorodce. Díky penězům, které lovci přivezou, mají práci a jejich děti mohou chodit do školy. Zvířata by se nemusela lovit jen v případě, že by se všichni jejich samozvaní západní „ochránci“ dobrovolně střelili do hlavy, a uvolnili jim tak životní prostor.
Kdyby totiž na tom území nebyli lidé, zvířata by tam přežila. Jenže člověk jako druh je přemnožený a planeta není nafukovací. Většinou to nechápou stejní lidé, kteří zároveň podporují migraci přemnožených Afričanů do Evropy. Pokud se populační exploze v Africe nezastaví, tamní přírodě to nepřinese nic dobrého. A pokud zvířata nenajdou místo v rezervacích s legálním lovem, kde jsou chráněna před pytláky, Afričané je vyhubí.
Jak to na takové farmě chodí?
Nepředstavujte si ohradu – ty farmy mají rozlohu třeba jako Praha. Určité území je ovšem schopno uživit jen určitý počet zvířat. Pokud jich je víc, lovci musí stavy zredukovat. Majitelé jednou za čas sečtou kusy, vydělí to úživností pastvin a spočítají, kolik dejme tomu zeber může přežít. Vyjde jim, že je tam třeba tisíc kusů navíc. Sto zeber prodají lovcům na zážitkový lov a devět set jich postřílejí z vrtulníků. Maso se rozprodá do restaurací. Na rozdíl od českých kravínů ale ty zebry prožily kvalitní život na svobodě.
Trofeje. Lov je spjatý s obrazy od počátků lidstva , objevuje se už na jeskynních malbách. Dnes máme sociální sítě.
Tomu rozumím, ale vy přece lovíte i ohrožené šelmy. Kde tedy?
Existují třeba i lví farmy, kde se šelmy chovají speciálně pro lovce. Chrání to divoké lvy, které legální lovci nepotřebují pytlačit. Jsou taky nosorožčí farmy. Nosorožci už ve volné přírodě prakticky nežijí a jedinou šancí na jejich záchranu je právě umělý chov. Ale z čeho ho platit?
Pokud chceme, aby nosorožci jako druh přežili, musíme je chránit na farmách a umožnit legální prodej jejich rohů, které dorůstají každé dva roky a farmáři je musí pravidelně odstraňovat, aby pytláci zvířata nezabíjeli právě jen kvůli rohům. Přitom uspat nosorožce a odebrat mu roh je velice nákladné, na to žádná neziskovka ani vláda nepřispěje, financuje se to právě z poplatků za lov.
Zákaz lovu by zvířata paradoxně ohrozil?
Ano, protože oficiální lov je kontrolovaný. Při lovu mám vypsanou povolenku na konkrétní zvíře, na kterou často čekám třeba rok nebo dva. Pokud se oficiální lov zakáže, domorodci začnou o to víc pytlačit.
Existují dva základní druhy pytláctví. První je z hladu. Černoši, kteří mají třeba pět dětí, je musí něčím nakrmit. Antilopu často zaženou k plotu a umlátí ji tyčí, aby nebylo slyšet střelbu. Pak je tu pytláctví z korupce, které se týká hlavně dražších zvířat. Třeba lvů nebo nosorožců. Chudí domorodci za ně dostávají pakatel, ale na černém trhu cena mnohonásobně vzroste. Přitom každé omezení oficiálního lovu cenu dál zvyšuje.
Proč mají lidé tak silný pocit, že zvířata v Africe jsou ohrožena lovci, jako jste vy?
To je práce bulvárních novinářů. Titulek „Lovkyně zabíjí ohrožená zvířata“ přitahuje pozornost, i když je to třeba nesmysl. Vinu na tom mají i pohádky, které demagogicky vymývají mozky už těm nejmenším dětem.
Nedávno jsem v televizi viděla příběh, ve kterém lev dohonil antilopu a pak ji pozval na drink. Děti si pak myslí, že všechna zvířata jsou přátelská a hodná, což je stejně paušální nesmysl, jako že všichni uprchlíci jsou přátelští. Děti i jejich rodiče mi pak píšou: „V Africe jste zabila zvířátkům maminku!“
Co je k tomu vede?
Chybí osvěta. Spousta pohoršených lidí mi píše, jak můžu zabíjet zvířata. Hlupákům to nevysvětlím, těm rozumným jen chybějí informace. Nad mými argumenty se často zamyslí a napíšou mi, že mám vlastně pravdu. Ale setkávám se i se závistí. Jezdím si do Afriky na lov, užívám si, a ještě mě to živí, což řada lidí nepřekousne. Proč by si nějaký „bezcitný vrah zvířátek“ měl jen tak cestovat?
Vyhrožují vám vaši kritici?
Ano, někdy i sprostě nadávají. Občas si říkám, že se ti lidé nebojí... Jsem bývalá kickboxerka, mám nejrůznější kurzy přežití, ovládám zbraně… Kdybych chtěla, mohla bych si je najít, ale proč bych to dělala? Ignoruju je, přece si nenechám ovlivnit život pár hlupáky. Většinou jsou to lidé se slabým sebevědomím nebo děti.
Proč lov vzbuzuje takové emoce?
Protože jsme se úplně odtrhli od reality. Ještě před válkou měl skoro každý doma prase, krávu, slepice nebo králíky. Děti věděly, že pokud chtějí jíst maso, domácí zvířata se musí zabíjet. Dnešní generace to nechápou. „Lov není normální,“ vyčítají mi kritici. Jenže lidé lovili miliony let, jinak by nepřežili. Velkochovy jsou tu jen pár desetiletí. Maso si díky nim koupíte v obchodě coby úhledný balíček, jeho spojení se zvířecí smrtí se přerušilo. Jsme změkčilí, zhýčkaní a líní.
Za řízek tedy neumíme „zaplatit“ pohledem do očí umírajícího zvířete?
Tak. Kdybyste vyrůstal kdekoli jinde než v bohaté Evropě, bylo by pro vás úplně přirozené zabít zvíře. Znal byste cenu masa a nikdy byste nezahodil třeba nedojedený párek nebo šunku. To nikdy dřív nebylo. Dnešní děti si za masem už nepředstaví zvíře. Netuší, co to zvíře prožije, než se ocitne na talíři. Mě táta odmalička bral do lesa a ukazoval mi, jak se loví. Párkrát jsem se u toho rozbrečela, ale pak už jsem věděla, že to tak v přírodě prostě chodí. Pokud chci jíst maso, někdo holt musí zabíjet zvířata.
Jaká zvířata vadí odpůrcům lovu nejvíc?
Ta, co hrají v kreslených pohádkách, protože to jsou ta „hodná zvířátka“. Zebry, žirafy, srnky… „To jste tedy hrdinka, když jste zavraždila žirafu,“ píšou mi ironicky. Ale já na tom nic hrdinského nevidím – prostě tu žirafu zastřelím a celá vesnice ji sní. Je to asi stejné hrdinství jako zajít si na guláš.
Zajímavé je, že lov některých zvířat milovníkům a znalcům africké přírody z českých paneláků nevadí.Třeba hyeny nebo krokodýli v pohádkách moc nevystupují, takže se nad nimi Češi buď nedojímají, nebo je považují za „zlé“.
Existuje nějaké zvíře, které byste lovit nechtěla?
Slon, protože je hodně podobný lidem. Inteligenčně i emočně stojí už tak vysoko, že by mi ho bylo líto. Kdyby na mě zaútočil, asi bych zvládla zastřelit ho, ale netoužím po tom.
Úsměv na fotkách neznamená radost ze smrti zvířete. "Raduju se z úspěšného lovu, což je emoce, která k člověku patří odedávna," vysvětluje lovkyně, která má na Instagramu 250 tisíc sledujících.
U ulovených zvířat se fotíte. Proč?
Lov je spjatý s obrazy od počátků lidstva, objevuje se už na jeskynních malbách. Dnes máme sociální sítě. Spousta lidí si dává na Facebook fotky řízku nebo hamburgeru, který měli k obědu. Proč mi vyčítají, že se fotím se zastřelenou antilopou?
Občas kliknu na jejich profil a vidím, jak krmí psa masem a vysedávají u grilu. Moje fotka s mrtvou zebrou jim ale strašně vadí. Další věc je, že mě lov živí. Fotky zveřejňuji i proto, aby se o mně dozvěděli klienti, na čemž koneckonců vydělává i africká příroda. Sponzoři, kteří přispívají národním parkům, se shánějí líp, když jste lovecká celebrita. Image si vytvářím promyšleně. Proč to nepřiznat?
Vyčítají vám, že se na fotkách smějete.
Ano, ale to není radost ze smrti zvířete. Raduju se z úspěšného lovu, což je emoce, která k člověku patří odedávna.
S jakými puškami pracujete?
Musím umět ovládat každou zbraň, už proto, že jako žena musím mužům dokazovat, že jsem stejně dobrá nebo lepší než oni. V oblibě mám univerzální ráži .308 Winchester.
Je zvíře po vašem zásahu mrtvé hned?
Většinou ano. Tvrdě na sobě pracuju, každý týden trénuju střelbu a snažím se to dotáhnout k dokonalosti. V Africe se střílí na větší vzdálenosti než v českých lesích, takže jsem si udělala odstřelovačský kurz. Vzácně se stane, že se netrefím, pak zvíře trpí. Musím k němu dojít a dostřelit ho nebo podříznout, což je hrozné. K lovu to však patří – jsme predátoři a nesmím se hroutit. Jako začínající lovkyni se mi kdysi nepovedl kolouch. Obrečela jsem to a ten zážitek je ve mně dodnes. Ve smrti se rozhodně nevyžívám.
Kolik které africké zvíře stojí?
To je různé podle jeho stáří a podle délky a náročnosti lovu. Lev od 12 tisíc eur, stejně tak medvěd a buvol, žirafa 2500 eur, zebra tisíc eur, antilopa skákavá 300 eur.
Které maso vám nejvíc chutnalo?
Aligátor a medvěd, ale jedla jsem i různé druhy antilop, žirafu... V Africe vždycky střelíme zebru a pak si ji postupně grilujeme. Lví maso bývá tuhé, protože se loví spíš starší kusy.
Což mi připomíná časté výčitky, že prý zabíjím mláďata. Kritici netuší, že právě běžná hospodářská zvířata se zabíjejí v mládí. Prase by se dožilo asi dvanácti let, ale na jatka jde v šesti měsících. Kráva by se dožila dvaceti let, ale sníme ji v osmnácti měsících, kuře osmi let, zabijeme ho za šest týdnů, a tak by se dalo pokračovat.
Máte doma trofeje?
Medvěda, zebru, aligátora, opice… Paviány a kočkodany jsem v Jihoafrické republice střílela na ovocné farmě, kde kradli úrodu. Veganům, kteří mě kritizovali, jsem pak odepisovala: „Bráním vaši potravu, protože ovoce musí někde vyrůst. Nejste svatí – i kvůli vašemu veganskému jídlu zvířata ztrácejí životní prostor.“
Co kdyby se role obrátily a nějaké zvíře šlo po vás?
Stát se to může, hlavně pokud lovíte takzvanou „big five“, tedy pět nejnebezpečnějších afrických zvířat: lva, nosorožce, krokodýla, leoparda a slona. Na nenadálý útok kořisti se nijak připravit nedá.
Nebojíte se, že se vám zabíjení zvířat v příštím životě vrátí?
Naopak! Pokud se mám narodit znovu, ať jsem divoké zvíře, které někdo zastřelí. Nechtěla bych být hospodářským zvířetem zavřeným někde ve stáji nebo v kleci.
A nechtěla bych být ani divokým zvířetem, které v přírodě zemře „přirozeně“ – to rozhodně není žádná romantika, jako že by si zvířátko ustlalo a zemřelo klidně ve spánku. Většinou ho nějaký predátor sežere prakticky zaživa nebo umírá dlouho a přitom trpí kvůli zranění nebo nemoci. Takže když dnes lovím, dělám jen to, co bych jako zvíře sama přijala. Zastřelení lovcem by byla fakt dobrá karma.
