Zasvětit život rybám se rozhodl Jiří Vostradovský během gymnaziálních studií, kdy přes léto chodil brigádničit do Státního rybářství v Plané u Mariánských Lázní. Jeho posedlost se mu ale nakonec vyplatila.
Po desítkách let práce na výzkumu českého hospodaření s rybami získal mezinárodní autoritu a zúčastnil se mnoha misí do zahraničí. Tam v rozvojových oblastech pomáhal učit místní vodohospodáře chovat ryby a přispět tak jejich schopnosti nakrmit obyvatelstvo. Zúčastnil se ale i budování počítačového klíče francouzských ryb, ve Stockholmu posuzoval granty vědcům v oboru sladkovodního rybářství.
Pomohla brigáda
"Když jsem končil gymnázium, zjistil jsem, že brněnské Vysoké škole zemědělské otevřeli studium rybářství a tam byli sympatičtí lidé, kteří mě vtáhli i na katedru rybářství. Napřed jsem tam byl demonstrátorem, pak pomocnou vědeckou silou. A o prázdninách jsem chodil na brigády i do Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického, který tehdy zrovna přestěhovali do Vodňan," vypravuje.
To se nakonec vyplatilo, protože po škole získal v ústavu i místo. "Oni viděli, že mě to asi baví, když tam místo odpočinku trávím prázdniny. Tehdy byl velký šlágr rozšiřovat v našich rybnících pstruha duhového, který se dal vysazoval ke kaprovi. On tam měl bezvadné přírůstky a kvalita v porovnání s dnešním granuláčem byla nesrovnatelná. Měl růžové maso, protože žral perloočky a další vodní živočichy. Jenže nakonec se kaprů chovalo čím dál víc, takže tento pstruh už neměl šanci," vzpomíná Jiří Vostradovský.
Ze dvou let na Lipně bylo nakonec dvanáct
V roce 1959 po dokončení lipenské přehrady mu svěřili vedení terénního pracoviště na Lipně, věděli, že ho láká prostředí volných vod. Původně měla tato štace trvat dva roky, nakonec se ale protáhla až do roku 1970, kdy byl "převelen" do Prahy vést místní oddělení výzkumného ústavu, ve kterém začínal - to se později přestěhovalo do Libčic nad Vltavou a tam působil až do důchodu. Teprve pak měl trochu víc času k aktivní spolupráci s Českým rybářským svazem, kde začal šéfovat ústřednímu hospodářskému odboru.
Do zahraničí nejprve s kapry
Práce ve výzkumu měla i před revolucí tu výhodu, že se občas podařilo absolvovat zahraniční semináře a sbírat zkušenosti. "Tak jsem například mohl přednášet v Anglii v Two Lakes o kaprovi, jehož chov se tam právě snažili zavést, v roce 1967 jsme i s manželkou, která také vystudovala rybářství, pracovali na Kubě a zkoumali možnost rybářského využití tamějších obsádek," popisuje.
Z Říma pak přišla nabídka odjet jako rybářský biolog do Mozambiku na řeku Zambezi a jezero Njasa. Tam na nové přehradě řešili možnost využití sladkovodních sardinek. Tato cesta se skoro nevyplatila, protože právě v této době v provincii Tete vrcholily bojůvky protivládního hnutí, takže celá výprava nakonec musela být evakuována.
Některé další aktivity už ale měly poklidnější charakter. Například práce pro Národní přírodovědecké muzeum v Paříži, kde v roce 1986 spolupracoval na počítačovém klíči francouzských ryb, či práce pro International Foundation for Science, kde jako expert pro sladkovodní rybářství posuzoval granty pro mladé vědce.
Jiří VostradovskýCelý život se věnoval ichtyologii a rybářství a jako výzkumný pracovník spolupracoval s mezinárodními institucemi i přednášel problematiku sladkovodního rybářství. Byl členem různých komisí, jako například Komise pro mořské rybářství a rybolov, Hydrobiologické a zoologické společnosti, Mezinárodní komise pro ochranu Labe atd. Od roku 1960 pracuje pro časopis Rybářství, je předsedou redakční rady, jako člen Rady Českého rybářského svazu je od roku 1995 vedoucím ústředního Hospodářského odboru. Mimo stovky článků s rybářskou tematikou je i autorem či spoluautorem mnoha knih, fotografuje a působí i jako soudní znalec v oboru. |
