Lesklokorka ploská (Ganoderma lipsiense)
Jedná se o velmi rozšířený druh choroše. Jeho spodní strana je u čerstvě narostlých plodnic ještě bělejší než sníh. Klobouk je 100 - 600 mm široký. Má hnědou dužinu, obvykle s komůrkami s bílou hmotou. Skořicové zabarvení je způsobeno barvou výtrusů, kterými tento choroš za rok obdaří své okolí několikrát.
Houba se vyskytuje ve velkém množství pohromadě na kmenech a pařezech hlavně mrtvých stromů. Vyskytuje se především v severním mírném pásmu.
Lesklokorka je nejedlá kvůli své dřevnaté konzistenci.
Muchomůrka císařka (Amanita caesarea)
U rodu Amanita pravděpodobně hned pomyslíte na smrtelně jedovaté zástupce tohoto druhu. Mezi nimi však existují i velmi hledané jedlé houby. Jednou z nich je právě muchomůrka císařka. Vyznačuje se zářivě oranžovým kloboukem, který bývá 6 - 15 cm široký. Třeň je masitý, často dlouhý přes 10 cm. Vyrůstá z pochvy a na počátku vývoje vypadá jako malé kožovité vajíčko. Celá plodnice je totiž obalena plachetkou, podobně jako u muchomůrky zelené (Amanta phalloides), která je ovšem prudce jedovatá.
V České republice je tak vzácná, že je chráněná zákonem a nesmí se sbírat, i když je jedlá. Zato ve Středomoří je rozšířená a prodává se zde i na trzích. U nás byla hojná a kuchyňsky zpracovávaná v období první republiky. Občas se s ní lze setkat i na jižní Moravě a jižním Slovensku. Roste na kyselých půdách ve starých listnatých porostech. Najdete ji nejčastěji pod duby nebo jedlými kaštany. Může se však objevit i v jehličnatém lese. Její vegetační doba je na přelomu léta a podzimu.
Hřib dutonohý (Boletinus cavipes)
Ježatý hnědý klobouk je 5 - 10 cm široký. Zprvu vypouklý, později poduškovitý, často s tupým nízkým hrbolem. Má nápadně velké a nepravidelné žluté rourky. Dutý třeň bývá 5 – 8 cm dlouhý. Dužina je bleděžlutá a při poranění nemění barvu. Je křehká a chuť i vůni má nevýraznou. Plodnice dosahuje výšky až 10 cm. Je to dokonale asymetrická houba, která však bývá houbaři podceňována, i když se vyskytuje zřídka.
Houba tvoří mykorrhizu s modříny a můžete ji nalézt v prostředí typickém pro tento strom. Tedy převážně v podhorských až subalpinských polohách. Sleduje výsadbu modřínu i v nížinách, kde ovšem není tak hojná. Roste od července do října na více nebo méně kyselých půdách.
Hřib dutonohý je sice jedlý, ale příliš tuhý. Zaměnit se dá pouze s houbami hřibovitými, které jsou většinou jedlé, navíc roste pod modříny, kterých je v lesích ČR poskrovnu.
Ryzec kravský (Lactarius torminosus)
Klobouk bývá 4 - 10 cm široký, masově červené barvy. Okraj klobouku je chlupatý podobně jako u některých pavučinců. Lupeny jsou zpočátku bílé, přirostlé, husté a u třeně větvené. Pozvolna dostávají bledě masově načervenalý odstín. Třeň je 4 – 8 cm dlouhý. Je válcovitý a směrem dolů se slabě ztlušťuje. Dužina je v klobouku bělavá s lehkým růžovým odstínem. Výtrusový prach je světle nažloutlý.
Je společníkem břízy a v Evropě je obecně rozšířený. Hojnost výskytu kolísá. Najdete jej od (července) září do října na suchých až mírně vlhkých, většinou kyselých písčitých a jílovitých půdách.
Je nejedlý. Roní bílé mléko, ale po mléce ani po mase nechutná. Chuť má velmi palčivou a je tedy nepoživatelný. Obsahuje pryskyřičnaté hořké látky. Chcete-li jej mermomocí pozřít, musíte jej několikanásobně povařit a vodu slít.
Třepenitka maková (Hypholoma capnoides)
Klobouk je 2 - 6 cm široký, sírově až okrově žlutý. Připojené lupeny jsou v mládí bledé. Brzy však mění svůj vzhled a nabývají kouřově šedé barvy, která nikdy nemá žlutozelené tóny třepenitky svazčité. Třeň může být až 10 cm dlouhý a 0,5 - 1 cm tlustý. Bývá často ohnutý a je dutý. Dužina je bílá bez zvláštní chuti a zápachu. Výtrusový prach je šedofialový.
Houba je obecně a rovnoměrně rozšířená, roste na jehličnanech, zejména na smrkových a borových pařezech. Jen zřídka se objeví u kořenů listnatých stromů. Roste trsnatě, téměř po celý rok, většinou však ve dvou vlnách od března do května a od září do prosince.
Je jedlá. Měly by se sbírat pouze klobouky, třeně jsou často dřevnaté. Je velice podobná výše uvedené třepenitce svazčité, která je jedovatá.
