Když čapí hnízdo ve Stanici na záchranu živočichů v Bartošovicích na Novojičínsku na přelomu března a dubna zasypal sníh, málokdo věřil, že se ze snůšky vajec vylíhnou mláďata.
Sníh samici nevadil, vejce dále zahřívala.
Ale samice vejce vytrvale zahřívala, i když sněhu měla až po zobák. Déle než den se z hnízda nepohnula. Pohled na trpící čápici byl tristní.
Až když na chvíli vysvitlo slunce a ona nutně na chvíli odletěla, pracovníci stanice hnízdo vystlali suchou slámou. Její příběh (více zde) vyvolal u čtenářů iDNES.cz velký zájem.
Odborníci se však obávali, že zárodky ve vejcích prochladly. "Je to padesát na padesát," připustil vedoucí bartošovické stanice Petr Orel.
Čapí obětavost a radost |
Jenže obětavost čapí mámy nad nepřízní počasí zvítězila. Z vajec se v sobotu 27. dubna vyklubala dvě čápata, třetí v noci z neděle na pondělí. V hnízdě zůstává ještě poslední vejce.
"Ještě chvíli počkáme, zda se i z něj vyklube mládě. I kdyby ale nevyšla celá snůška, tak i tři mláďata opravdu považujeme za malý zázrak," těšil se Orel.
Čápata jsou čilá a zcela zdravá. Rodiče se o ně starají, a proto je reálné, že se mláďata na konci srpna přidají k divokým čápům do podzimního tahu.
Do teplých krajin však jistě poletí bez rodičů, protože ti vinou zranění po zásahu elektřiny jsou stálými obyvateli stanice. "Proto zřejmě hnízdí tak brzy, mnohem dříve než zbylá čapí populace. Vždyť jinde páry teprve snášejí vejce a my už máme mláďata," poznamenal Orel.
