Před čtyřmi lety svět obletěly fotografie tehdy nejtlustšího psa planety, jezevčíka jménem Obie z amerického Portlandu. Páníčci svého čtyřnohého kamaráda, který by měl normálně vážit kolem deseti kilo, vykrmili do neuvěřitelných pětatřiceti kilogramů.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Jeho kratičké nožičky kvůli zásobě tuku ani nedosáhly na zem. Komicky vyhlížející psík mnohé pobavil, většina lidí se ale zděsila nad chováním majitelů, kteří svého psa prakticky zmrzačili jen proto, že mu chtěli dopřát.
Nejen tento případ poukázal na obrovský problém obezity. Ta už dávno není jen doménou lidí, ale ohrožuje i jejich mazlíčky.
Má vliv na oběhovou soustavu a zejména v případě starších psů i na pohybový aparát. V neposlední řadě omezuje léčbu jiných potíží včetně provádění operačních zákroků. Stejně jako u lidí také psy může obezita nenápadně zabíjet.
I psí tlouštík může zhubnout
Ovšem i s psími kily navíc se dá úspěšně bojovat. Ostatně portlandský tlouštík Obie pod dohledem odbornice nakonec zhubnul na ideálních jedenáct kilogramů.
Jak na tloušťku |
„U psů je to s obezitou podobné jako u lidí. Největší problém je v poměru příjmu a výdeje energie. Pokud je jedinec s velkou chutí k jídlu, potřebuje o to častější a delší procházky, protože musí příjem kompenzovat dostatečně velkým výdejem,“ vysvětluje veterinář Zbyněk Lounský s tím, že jen velmi malá část případů obezity vzniká jako důsledek jiného onemocnění.
Lounský ze své praxe také potvrzuje, že problémy s obezitou mají častěji psi, kteří primárně plní funkci domácího mazlíčka, zatímco za normálních podmínek by se daleko více pohybovali. „Mezi taková plemena patří v první řadě labradoři a retrívři,“ říká Lounský.
S tím souhlasí uznávaný kynolog Ivan Stuchlý. „Předchůdci dnešních labradorů byli ve své podstatě smečkoví psi, podobně jako například bíglové. Kdysi se krmili tak, že se do psince najednou naházelo žrádlo, a kdo ho urval, ten ho urval.
Ti nejžravější jedinci se dostávali do reprodukčního procesu, protože se do chovu logicky vybírala dobře živená a silná zvířata. Proto se dnes o labradorech říká, že je to v podstatě žaludek na čtyřech nohách,“ vysvětluje autor kynologické encyklopedie.
Majitelé dopředu neřeší, co pes bude potřebovat
Podle něj je zásadní problém, že budoucí majitelé se při výběru plemene soustřeďují v první řadě na vzhled psa, občas také na povahu, ale jenom minimálně řeší dopředu jeho potřeby.
Psí depresePokud nejeví pes zájem o jakoukoli aktivitu, nerozradostní ho pohled na plnou misku, vidina pamlsků, tráví většinu času povalováním a věnuje okolí prázdné pohledy, je jasné, že je něco špatně. Zvířecí problém však nemusí být jenom fyzického charakteru, nýbrž také psychického. Stejně jako lidi i jejich čtyřnohé přátele mohou trápit deprese. Psa nejvíce ovlivňuje jeho pán – tedy čas, jenž svému zvířeti věnuje, ale i nálada, kterou na něj přenáší. Psí deprese se stále častěji léčí terapiemi, také však potlačujícími léky. |
„Lidé si neopatřují psy podle toho, jaké mají nároky na pohyb. Napadne je to ještě třeba u chrta, ale v případě zmiňovaného labradora si většinou neuvědomují, že jde vlastně o loveckého psa. Dívají se na něj pouze jako na rodinného psa, což je z hlediska povahové stránky určitě správná úvaha, ale neznamená to, že takovému psovi stačí jen ležet u boudy,“ zdůrazňuje.
Další častý psí tlouštík je již zmiňovaný jezevčík. „Původně lovecký pes má specifické povahové vlastnosti, díky nimž si svého pána doslova koupí a vymámí z něj téměř cokoli,“ naznačuje Stuchlý, proč je pro majitele jezevčíků těžké nedopřát jim dobroty navíc, které vyžadují.
Jezevčík je ve vztahu ke svému pánovi zdatný manipulátor. To by nebyl tak velký problém, pokud by měl takový pes dostatečné možnosti výdeje energie – tedy znovu zmiňovaný pohyb. Ovšem zejména pro starší lidi, kteří si jezevčíky díky jejich přátelské povaze oblíbili, je zajištění dostatečné aktivní vycházky často nad jejich síly.
A tak se z jezevčíků mnohdy stávají válečky na čtyřech nohách. Konkrétně u tohoto plemene s sebou obezita mimo jiných potíží přináší velké zatížení páteře a s ním spojené problémy s bederní oblastí.
Dávkování je jen orientační
Jak tedy s obezitou bojovat a předcházet jí? Na obalech krmení je vedle složení uvedené také doporučené dávkování. Majitelé psů by se k němu ale neměli slepě upínat.
Zvířecí cukrovkáře trápí únava i zánětyStejně jako lidé i psí cukrovkáři mohou být závislí na dennodenním injekčním podávání inzulinu. Diabetes je totiž nejčastější endokrinní onemocnění, které psy postihuje. Nejvíce ohrožení jsou obézní mazlíčci, kteří nemají dostatek pohybu a dostávají jednotvárnou nekvalitní stravu doplněnou lidskými pochutinami. Náchylné k cukrovce jsou také hárající feny. Mezi příznaky nemoci patří enormní žravost a častá žíznivost v kombinaci s ubýváním na váze. Psí cukrovkáři trpí únavou, později se u nich může rozvinout zákal čočky či záněty kůže. |
Krmné dávky bývají orientační. Každý pes, a to i stejného plemene, může mít rozdílný metabolismus i denní režim. Krmnou dávku je proto zapotřebí přizpůsobovat.
Veterinář Lounský také varuje před podstrkováním pamlsků. To mnohdy klasickou denní dávku výrazně zvyšuje, někdy až několikanásobně.
Množství stravy by měl ovlivňovat ještě další faktor, a tím je roční období.
„Pokud žijí psi celoročně doma – tedy v teple, jejich energetické nároky jsou samozřejmě jiné v létě a v zimě,“ zdůrazňuje kynolog Stuchlý. V zimě psi přirozeně nemají tolik pohybu a zároveň není potřeba, aby si vytvářeli ochrannou tukovou zásobu. „Jenže protože pejskovi chutná, lidé ho krmí pořád stejně,“ varuje zkušený kynolog.
Podle Zdeňka Lounského se dá sezonní nadváze předejít také změnou krmiva. „Aby pes neměl hlad, dá se krmit ve stejném objemu množství, ale krmivem s menším počtem kalorií,“ doporučuje.
