Aby nikomu nekřivdil, vidí to tak, že se už jeho rodiče snažili o pěknou zahradu, ale samozřejmě v rámci tehdejších poměrů. Pravděpodobně tedy kladný vztah k zahradě získal právě díky jim, jakkoliv se v názoru na její účel a podobu rozcházeli.
Nikdy neříkej nikdy...
"Jakýkoli stromek, který jsem kdy koupil, byl důvodem k hledání kompromisu mezi mnou, rodiči a králíky," popisuje čtenář své zahradnické začátky. Když se ale v roce 1997 oženil, nechali už mu rodiče na zahradě volné pole působnosti.
Fotogalerie zahrady čtenáře |
"Tím to vlastně začalo. Nebylo zahradnictví, které bych jen tak minul. Začali jsme shánět švelery, tedy staré dřevěné železniční pražce, vozit hlínu, kameny a staré, byť shnilé, kmeny či kořeny stromů," popsal čtenář, který fotografie své okrasné zahrady poslal do soutěže vypsané v červenci televizí Spektrum Home a redakcí Hobby.
U mnohých občas vyloudí na tváři útrpné úsměšky, co si to tahá domů. "Já se však nevzdávám a co mě zaujme, skončí na naší zahradě. Jen trpaslíky fakt nemusím," konstatuje čtenář, který si z dětství odnesl nepříliš vřelý vztah ke králíkům, jejichž žravost omezovala jeho rozlet.
I když úsloví Nikdy neříkej nikdy se potvrdilo i u něj. "Za vidinou pěkné zahrady jsem vždy tvrdil, že králíci už u nás nikdy nebudou. No a dnes? Dnes je opět chovám. I trávy mám pro ně tolik, kolik si jen vzpomenou. Máme totiž bezva sousedy," přidává tip, jak chovat králíky i bez přísně střežené louky.
