Ondatrám pižmovým (Ondatra zibethicus), původnímu druhu ze Severní Ameriky, se podařilo během 20. století kolonizovat celou Evropu i část Asie. Slušný výkon na vodního hlodavce, který je jen o něco větší než potkan. A podobně úspěšně a rychle jako potkan se ondatry i množí.
Když v roce 1905 ondatra pižmová přibyla do Čech jako nový druh savce, neměla problém se rychle aklimatizovat a vypouštět do světa několikrát ročně nové potomstvo. Viníkem celé situace byl hrabě Josef Jeroným Colloredo-Mannsfeld (1866–1957), který tohoto hlodavce ze Severní Ameriky v roce 1905 vypustil na svém panství v Dobříši a několika dalších lokalitách.
Ondatra pižmová a jak tohoto hlodavce poznáte |
Hrabě doufal v oživení dobříšského zámeckého parku, měl však i prozaičtější motivaci. Ve své domovině ondatry byly oblíbenou lovnou zvěří původních Američanů, kteří si jich cenili pro chutné maso. Bílí osadníci zase milovali jemné kožešiny zvané bizam, protože jíst zvíře podobné kryse jim bylo proti mysli.
Jak přesně se ondatry dostaly do Čech?
Přesné okolnosti introdukce ondater do České republiky bohužel známy nejsou a dílčí dobové záznamy si často odporují. Kupříkladu podle svědectví správce K. Waschatky, který se vypuštění osobně zúčastnil, byly první ondatry přivezeny na Dobříš na jaře roku 1905. Mělo jít o tři samice a dva samce, které hrabě Colloredo-Mannsfeld získal během lovecké výpravy na Aljašku. Ubytoval je ve dvou malých nádržích v parku, zvířata se brzy začala čile množit a již za rok a půl měl zastřelit právě K. Waschatko 31 kusů ondater.
Jiné literární prameny uváděj odlišný běh událostí: bobříky pižmové, jak se ondatry libozvučně nazývaly, si hrabě prý nedovezl jako kořist z lovu, ale v roce 1905 si je objednal u věhlasného hamburského obchodníka se zvířaty Karla Hagenbecka. Deset párů zvířátek mělo do Čech dorazit v roce 1906, první čtyři z amerického státu Ohio vypustili do Charvátova rybníka u Voznice, zbytek putoval do Huťského rybníka v parku u dobříšského zámku.
Ondatry jsou výborně adaptované na život ve vodě – osidlují břehy stojatých a pomaleji tekoucích vod s hlinitými břehy, ve kterých si budují rozsáhlé systémy nor. Živí se pobřežní a vodní vegetací, jídelníček si občas zpestří drobnými vodními živočichy, jako jsou raci a škeble. Jsou skvělí plavci, protože silný ocas jim slouží jako kormidlo i pohon, hustá srst je chrání před chladem.
Z bedničky je prý při této slavnostní příležitosti vypustila samotná hraběnka Lucy Yvonne Colloredo-Mannsfeld, choť Josefa Jeronýma. Právě na břehu Huťského rybníka v Dobříši byl později na památku této události umístěn pomník se sochou ondatry.
Podle dalších pramenů pocházela všechna zvířata z jihovýchodní Kanady a byla vysazena také u zámku Opočno. Nicméně ať k nám ondatry přicestovaly odkudkoliv a jakkoliv, v novém domově se jim velmi zalíbilo.
Čechy jako epicentrum ondatří invaze
Ondatra dokáže odchovat dva až tři vrhy mláďat ročně, v každém z nich může být až 13 mláďat. A dobříšské ondatry byly zpočátku pečlivě střeženy a jejich lov byl zakázán. Nicméně v samotném dobříšském revíru bylo již v roce 1908 zastřeleno 300 ondater a první jedinci se současně objevili i mimo hranice dobříšského panství.
Do roku 1914 ondatry kolonizovaly prakticky celé území České republiky, kromě horských oblastí, a jejich populace u nás odhadem čítala na dva miliony kusů. Rozšířily se i do Bavorska, o rok později do Horních Rakous a odtud pak kolonizovaly téměř celou Evropu. Čechy se tak „proslavily“ jako epicentrum celoevropské ondatří invaze, kterou později posílili i uprchlíci z kožešinových farmových chovů. Soužití s hlodavcem přineslo řadu komplikací.
Ondatry v Národním zemědělském muzeu Kolonie ondater stále obývá i Munický rybník v těsném sousedství loveckého zámku Ohrada, kde sídlí pobočka Národního zemědělského muzea se zaměřením na lesnictví, myslivost, rybníkářství a rybářství. Ve sbírkách muzea je hned deset exemplářů tohoto druhu, z nichž nejstarší byl uloven v Kadani pouhých 12 let po prvním vysazení ondatry v Čechách. Další preparát ondatry je ve stálé expozici muzea v sále věnovaném introdukované zvěři vystavený společně se síťkou na ondatry a připomíná tak, že se na lov ondater specializovali zvláštní lovci, tzv. myšaři. „Od doby, kdy k nám ondatra byla dovezena, stala se stálou lovnou zvěří. Bylo období, kdy si mohli myslivci na úlovcích ondatry, zejména na jemné kožešině zvané bizam, velice slušně vydělávat,“ říká náměstek generálního ředitele Národního zemědělského muzea a ředitel pobočky Ohrada Jiří Houdek. |
Dodnes si ondatry v březích a hrázích vodních toků a těles budují až 15 metrů dlouhé nory a jejich početné kolonie umí značně poničit třeba hráz rybníku.
Důsledky jejich pilných podzemních prací jako první pocítili sousedé hospodařící na hranicích dobříšského panství Mannsfeldů, což vyústilo až v podání několika žalob proti vrchnosti. Nápravy se ovšem nedočkali.
Ondatry živící se jako býložravci převážně rostlinnou potravou byly též od samého počátku podezřívané i z plundrování rybí osádky, později i za zabíjení drobného hospodářského zvířectva, jako je drůbež a králíci.
Jak hysterie narůstala, objevily se příběhy o krvežíznivých ondatrách napadajících lidi a z býložravého hlodavce se stala obávaná šelma. V roce 1926 v pojednání o šíření ondater Ing. Theodor Mokrý napsal: „Zlo to počalo se jeviti již v letech prodromální invase bobříka pižmového ve vlasti naší v důsledcích úžasné plodnosti jeho a jest jisto, že (…) zůstane v Evropě na všechny budoucí časy zhoubu nesoucím údělem.“ K výčtu ondatřích hříchů přidal mimo jiné i „podrytí říšské silnice“.
Nakonec se katastrofické vize nenaplnily a stejně jako ve své domovině se ondatra stala cenným zdrojem kožešiny i masa. Přispěl k tomu zlom ve vývoji ondatří populace v Čechách v roce 1976. Počty zvířat se začaly snižovat a na přelomu tisíciletí už byly na pouhých deseti procentech původního stavu zřejmě z důvodu nadměrného lovu a znečištění toků. Je také možné, že ondatry začaly podléhat některým patogenům evropských hlodavců.
Z invazního vetřelce se tak ondatra stala poměrně spořádaným obyvatelem evropských mokřadních ekosystémů. Škody už působí spíše lokálně v případě místního přemnožení, někde dokonce bývá užitečná. Jako významný konzument pobřežní vegetace rybníků omezuje zarůstání vodní hladiny.
