Ajabu je sice stále závislý na matčině mléce, ale pomalu už schroustá vše, co se mu podaří ulovit. Chovatelé mají odpozorováno hlavně při krmení v zázemí, že přijímání pevné stravy - tedy toho, co upadne Shindě - mu nedělá problém.
Ostatně jako spousta dalších věcí. Gorilí prcek už se nějaký čas volně pohybuje po expozici, i když ho máma samozřejmě neustále sleduje. Což je důvod, proč se k němu třeba samice Bikira odváží přiblížit a lehce se ho dotknout jen v případě, že Ajabu zrovna laškuje se svými bráchy. Jinak se totiž obává, aby se nedostala do křížku s jeho drsnou matkou.
Ajabu je vůbec šťastlivec. Narodil se (o jeho nečekaném narození zde) a vyrůstá ve vzorně fungující skupině, kde jsou další mláďata, od nichž se má co učit, a matce, co se s ním moc nemaže. Pro život je to ta nejlepší výchova.
Co všechno už gorilí batole Ajabu umí a zvládá?
Ajabu se volně pohybuje po expozici a na všechno už se snaží vyšplhat: na míč, koš, parkosy, lana i špalky, což už se mu docela slušně daří. Musí mít na svůj věk neuvěřitelnou sílu v pažích. Koneckonců matka ho bez skrupulí trénovala opravdu od prvního dne (více čtěte zde).
Přes zdánlivý nezájem ho ale Shinda při všech jeho pokusech stále sleduje. „Pokud vyhodnotí, že by mohl být Ajabu v nějakém nebezpečí, okamžitě zasahuje,“ ubezpečuje kurátor goril Vít Lukáš, že je Shinda jako matka naprosto vzorná, ačkoliv je prvorodička. I na videu je vidět, jak mu pomohla dostat se na zem z lana, kterého se bál pustit.
Pro otce Richarda je Ajabu jako nejmladší ze skupiny privilegovaným členem, kterému projde to, za co by ostatním vyprášil kožich. A tak si ho Ajabu osahává, poplácává, tahá za chlupy, dokonce mu sahá i na jídlo a Richard mu občas nějakou větvičku i nechá.
„Současně už ho ale táta občas i jemně odsune, aby mu dal najevo, že už chce mít klid a Ajabu to musí respektovat,“ vysvětluje Lukáš. A prcek už tenhle okamžik dobře vycítí. Po tátově pošťouchnutí se schoulí, převalí se na záda a nechá Richarda na pokoji. Případně počká, až odejde.
Nejvíc času však Ajabu, kterému bude 23. ledna tři čtvrtě roku, tráví s Nuruem. A ten je k němu obzvlášť trpělivý: nechá se od něj kousat i tahat a jen mu to jemně vrací. To pokud se spolu perou Nuru a Kiburi, chlupy doslova lítají, což ale Ajabuovi nezabrání, aby se do jejich drsné rvačky nechtěl přidat.
Pokud mu starší bráchové uštědří nějaký hrubější kousanec nebo šťouchanec, snaží se jim ho s velkou vervou vrátit. Mnohdy na jednom z nich chvíli visí, zakousnutý do nějaké části těla, a kluci se ho marně snaží setřepat.
A nejen nebojácné, ale i hodně zvědavé je tohle gorilí mrně. Dokonce už nahlíží do nového hlavolamu a napodobuje snahu ostatních, kteří se snaží hlavolam přelstít. Také se zdánlivě nedostupných granulí dotýká aspoň jazykem prostrčeným otvory pro klacíky. (O novém hlavolamu více zde.)
Podobně ho přitahují návštěvníci. Má moc rád, když vidí za sklem hodně lidí. Zvlášť děti miluje. Rád si je prohlíží, snaží se jich dotknout přes sklo a předvádí se: válí se s dřevitkou, staví už se také velice úspěšně na zadní podobně jako čtyřletý Nuru a bouchá do skla. Někdy skrz sklo nahlíží i večer. Už čeká, kdy zase přijdou.
