Jak vypadá
. Zajímavosti a rady
|
Pečárka polní se dosti podobá rovněž jedlé pečárce ovčí (Agaricus arvensis), která se liší živým žloutnutím pokožky po osahání, dlouho šedě masovými lupeny a anýzovou vůní. Klobouky jsou 4 - 10 cm široké, v mládí polokulovitě sklenuté, později nízce sklenuté až rozložené, hedvábitě vláknité, zcela bílé nebo ve stáří lehce zašedlé, naspodu s břichatými, dlouho živě růžovými až červenými, nakonec čokoládovými až černými lupeny a bělavým, hladkým, 3 - 8 cm dlouhým a 1 - 2 cm širokým třeněm, nesoucím chabý, bělavý prsten. Výtrusy jsou hnědé.
Kde a kdy roste
Pečárka polní roste místy hojně od července do října na polích, lukách, pastvinách, u travnatých cest, na kompostech, v zahradách a podobně.
Je to výborná houba k sušení, protože si velmi dobře zachovává svoji vůni i chuť. Menší plodnice můžeme pověsit na nit a sušit vcelku, větší plodnice musíme rozkrájet. Při kuchyňské úpravě čerstvých plodnic není třeba klobouky loupat, stačí je otřít vlhkou utěrkou. Starší plodnice použijeme do kečupů, omáček a k dušenému masu, mladé použijeme libovolně. Ke snídani se slaninou a vejci je opravdovou lahůdkou.
