Perská kočka je lenoch s nekonfliktní povahou, drápky vytasí málokdy

Perská kočka je jedním z nejkontroverznějších plemen, protože je prostě buď milujete, nebo nesnášíte. I přesto, že v poslední době jejich popularita poněkud ustoupila, stále se drží mezi nejznámějšími a nejchovanějšími kočičími plemeny. Nicméně počet narozených koťat každý rok klesá.

Perské kočky jsou jedním z nejstarších plemen vůbec, pocházejí z oblasti dnešního Íránu. První z nich přivezl do Evropy italský světoběžník Pietro della Valle na začátku 17. století a plemeno se rychle začalo těšit velké oblibě především u evropské aristokracie. S chovem a šlechtěním do dnešní podoby začali chovatelé až ve 20. století.

Povahou je peršanka především lenoch, který dokáže celé dny v klidu ležet a pozorovat okolí. „Pro toho, kdo preferuje akční zvíře, peršanka opravdu není. Dobře snáší samotu, má ráda každodenní rituály, přijde se pomazlit, ale pak zase odchází pokračovat v lenošení,“ popisuje jejich povahu chovatelka Ilona Bartoňková. Perskou kočku zkrátka nejčastěji najdete, jak někde odpočívá. Pomazlí se, ale je zcela nezávislá a k životu vás nepotřebuje.

Díky své klidné povaze se hodí i k dětem. „Je hodná, přátelská a nechá si prakticky všechno líbit, málokdy vytasí drápky,“ doplňuje zkušená chovatelka. S tím, že jsou to rovněž kočky trpělivé a dobře se snášející i s dalšími zvířaty v domácnosti. Ví, o čem mluví. Její kočky skvěle vycházejí s papouškem žako. 

Dlouhá srst i spláclý obličej potřebují péči

Kromě dlouhé srsti je pro perské kočky charakteristické zavalité tělo, robustní krk a krátké končetiny i ocas. Zaoblená hlava má nízko posazené uši a typicky oranžové či měděné oči. Srst mohou mít v celé škále barevných kombinací.

Exotická kočka alias krátkosrstá peršanka

Plemeno vzniklo v 60. letech 20. století v USA křížením perských a amerických krátkosrstých a barmských koček. CFA ho uznala v roce 1966, standard se řídil podle perských koček. Exotická kočka splňuje všechny požadavky kladené na plemeno perských koček, má stejnou povahu a existuje ve všech uznávaných barvách perského plemene. Jediným rozdílem je krátká srst.

Nejvýraznější jsou na peršance bezpochyby spláclý obličej a dlouhá srst, přičemž obojí vyžaduje speciální péči. „Některé peršanky kvůli spláclému obličeji slzí, což je způsobeno úzkými slznými kanálky. Ty stačí pouze otřít  suchým kapesníkem,“ radí Ilona Bartoňková, jak si s tím poradit. 

Se srstí je to složitější: „Co se srsti týká, je třeba ji dvakrát až třikrát týdně vyčesat. Jinak se vytvoří cucky, které už nerozčešete. A čas od času doporučuji kočku vykoupat,“ radí chovatelka.

Zkušená chovatelka perských koček má vyzkoušeno, že peršanky nejsou konfliktní a bez problémů vycházejí nejen mezi sebou, ale i s dalšími domácími mazlíčky.

Ilona Bartoňková i přes to na své dlouhosrsté klidné kočky nedá dopustit. Spíš je jí líto, že perských koťat se rodí čím dál méně a peršanky ustupují módnějším plemenům. Kdo by po perském kotěti s PP zatoužil, přijde ho zhruba na 10 tisíc korun.