Výčet chemikálií, které podle různých „zaručených“ zpráv mohou ublížit našemu tělu při konzumaci nápojů z PET lahví, zní někdy až strašidelně. Ať už jde o barviva uvolňující se do vody, ftaláty (tedy změkčovadla) nebo o
bisfenol A, který může v lidském těle narušovat funkci hormonů.
Podle odborníků z laboratoří Státního ústavu zdraví, kteří před nedávnem plastové lahve podrobili rozsáhlému zkoumání, jde o zbytečné poplašné zprávy. PET dokonce hodnotí jako vysoce ušlechtilý materiál. Původně jej ostatně vědci objevili jako surovinu vhodnou pro výrobu textilních vláken.
„Kromě sledování látek, z nichž je PET vyráběn, jsme se zaměřili i na látky, o nichž se hovoří jako o hrozbě kontaminace balených vod z obalů. Byly to mediálně probírané bisfenoly a ftaláty. Žádná z těchto látek se v lahvích nevyskytovala, tedy se ani nemohla uvolňovat do balených vod,“ vysvětluje Jitka Sosnovcová, vedoucí Národní referenční laboratoře pro materiály určené pro styk s potravinami.
V porovnání s ostatními plastovými obalovými materiály patří PET mezi ty nejbezpečnější z hlediska vlivu na potravinu či nápoj.
Myslíte, že opakované používání PET lahví může být nebezpečné?
Spotřebitelé by podle Sosnovcové měli věnovat větší pozornost tomu, jak s lahvemi po vypití jejich obsahu dále nakládají. Výrobci totiž neručí za vlastnosti lahve, pokud se opakovaně plní. Jinými slovy, nezávadnost PET obalu nikdo negarantuje, pokud jej použijete vícekrát.
Na jedno použití?
O tom, zda se lahev stane nebezpečnou, pokud si do ní vícekrát napustíme vodu či šťávu, se dá pochybovat a leckdo by mohl namítnout, že jejich jednorázové používání je jen způsob, jak prodat více balení nápojů.
Věděli jste, že…
|
Faktem zůstává, že pro opakované používání se tyto lahve ani netestují, tudíž za ně nikdo nemůže ručit. V některých zemích, jako je například Německo, se už léta plastové lahve zálohují, stejně jako je tomu u nás s některými skleněnými.
Ani u našich západních sousedů se však ty samé lahve nepouští znovu do oběhu. Prochází procesem recyklace, kdy se z nich zpracují plastové vločky pro další výrobu.
Opakovaně plnitelné lahve jsou dokonce podle vedoucího Nezávislé obalové laboratoře VŠCHT Jaroslava Dobiáše jen nedostižný mýtus, a to hned z několika důvodů.
„Bylo by velkým problémem zajistit, aby zpracovatel poznal, že spotřebitel nepoužil lahev na jinou tekutinu, než pro kterou byla určena. A nemusel by do ní někdo lít zrovna petrolej. Stačilo by do PET obalu nalít i obyčejné mléko, jehož tuky by mohly na materiál působit,“ vysvětluje. Přesto se někteří výrobci v touze po „zelenějším“ způsobu nakládání s lahvemi pokouší čas od času používat znovuplnitelné PETky.
V 90. letech takovou praxi razila například světově proslulá společnost Coca-Cola. Předpokládalo se, že každá lahev se dostane do oběhu zhruba desetkrát. Realita byla jiná.
„Plastové“ lahve i z pilin
„Plnily se ve výsledku maximálně dvakrát až třikrát. Víckrát to nešlo, protože lahve byly od používání poškrábané a výrobek pak nevypadal dobře. Levnější to tedy rozhodně nebylo a Coca-Cola od této praxe nakonec upustila,“ uvádí Jana Ježková, předsedkyně Svazu minerálních vod.
Přes všechny tyto problémy snaha o vývoj levnějších a ekologičtějších PET obalů neupadá. V současnosti už se některé PETky vyrábí částečně z obnovitelných surovin.
Blízká budoucnost by měla patřit lahvím ze surovin obnovitelných zcela. Pro jejich výrobu budou částečně sloužit například i složky získávané z dřevěných štěpků či pilin.
Na rozdíl od skla, které se z obnovitelných zdrojů vyrobit nedá a jeho výroba je energeticky nesmírně náročná, PET obaly paradoxně skýtají bohaté možnosti, jak se přiblížit ekologickému trendu. A cenovou výhodnost už snad ani netřeba zdůrazňovat.
