Kooikerhondje (zkráceně kooikr) je velmi přátelský pes, s kterým se dozajista nebudete nudit. I přesto, že jde stále o nepříliš známé plemeno, jeho popularita rychle roste.
Již v 17. století v Nizozemsku žili psi až nápadně podobní dnešnímu plemeni kooikerhondje. Dokládají to mnohé kresby a malby. Plemeno využívali zejména lovci divokých kachen. Kachny pes vábil plaváním kolem rákosů a trav, při kterém mával svým bílým ocasem. Jelikož kachny jsou velmi zvědavá stvoření, ihned se za třepotajícím ocáskem vydaly, čímž opustily svůj úkryt a pes je pak nahnal do klecí.
Během 2. světové války tito psi takřka vymřeli, zůstalo pouhých 25 jedinců. Z těchto psů se podařilo vytvořit chovnou základnu a plemeno tím bylo zachráněno.
| Původ plemene: | Nizozemí |
|---|---|
| Účel plemene: | Lovecký pes, společník |
| Další názvy: | Nederlandse Kooikerhondje |
| Uznání: | FCI skupina 8 |
| Velikost: | U psů 37-42 cm, u fen 35–40 cm |
| Hmotnost: | 9–14 kg |
| Průměrný věk: | 13-15 let |
| Pořizovací cena: | 20 až 30 000 Kč, nejčastěji 25 000 Kč |
Do České Republiky se kooikerhondje dostal až v roce 2006, první vrh byl u nás odchován v roce 2008. K dnešnímu dni se u nás narodilo celkem 41 vrhů, čeští chovatelé aktuálně vlastní asi 200 jedinců.
Nosí náušnice
Kooikerhondje je malý pes téměř kvadratického rámce. Kohoutková výška u psů se pohybuje od 37 do 42 cm, u fen od 35 do 40 cm. Má středně dlouhou jemnou srst, jejíž podkladová barva je bílá s oranžovočervenými skvrnami. Na špičkách uší má srst černou, čemuž se přezdívá „náušnice“.
Pavlína Seyfriedová chová plemeno kooikerhondje téměř sedm let a nemůže si jej vynachválit. „Když jsem před sedmi lety sháněla pejska, kooikr mě zaujal na první pohled. Byl mi sympatický vzhledově i povahou. Vyhovuje mi také velikostí – není to úplný prcek a zároveň se s ním dobře cestuje či sportuje. Pochybuji, že bych někdy zvolila jiné plemeno. Kooikr je pro mě dokonalý pes,“ vysvětluje.
Podle chovatelky je kooikerhondje velmi veselý a společenský psík, který miluje mazlení a chce být neustále v blízkosti rodiny. „Kooikr rozhodně nepatří do boudy na zahradu nebo do předsíně,“ varuje.
Je to skvělý kamarád pro děti za předpokladu, že jsou vedeny k tomu, jak se k pejskovi chovat. K jiným mazlíčkům je tolerantní. Záleží samozřejmě na majiteli, jak psa vychová.
Na psí sporty je jako dělaný
Kooikerhondje není žádný gaučový pes. Je méně temperamentní než border kolie nebo teriéři, ale je to původně lovecký pes a vyžaduje dostatek pohybu a aktivit.
Plemeno je inteligentní a baví ho učit se novým povelům. „Rád přemýšlí, je chytrý a citlivý. Jeho výcvik zvládne i začátečník. Jediné, co je potřeba, je vlídný přístup a pamlsky. Tvrdší zacházení ani křik nejsou na místě,“ radí chovatelka.
Vzhledem k učenlivosti a temperamentu se kooikr hodí pro řadu psích sportů. Mezi vhodné aktivity se řadí agility, dogdancing, poslušnost, coursing či nosework.
Pokud by vás odrazovalo, že kooikerhondje je plemeno lovecké a tudíž by mohlo mít silný lovecký pud, nemusíte se obávat. „Většina jedinců se drží svého pána a za zvěří neutečou. Samozřejmě najdou se i výjimky, ale nic, co by trocha výcviku nespravila,“ říká Seyfriedová.
Vášnivý plavec, nevhodný hlídač
Tento psík by měl mít denně zajištěnou delší procházku, kde se dostatečně vyběhá. Kooikři vzhledem ke svému původnímu využití milují vodu a v létě ocení pravidelné návštěvy vodních nádrží. Vzhledem k velikosti se kooikr rozhodně nehodí na hlídání. „Nehodí se pro lidi, kteří hledají hlídače na zahradu nebo jen společníka na gauč a ven ho vezmou jen vyvenčit. Potřebuje dostatek zaměstnání – jak fyzického, tak psychického,“ doporučuje chovatelka.
Zajímavosti
|
Péče o kooikra je poměrně snadná, nevyžaduje žádnou náročnou úpravu srsti ani časté koupání. Plemeno mění podsadu dvakrát ročně. V tomto období je vhodné jej pravidelně vyčesávat (o problematice línání srsti najdete informace zde).
Pyšní se dobrým zdravím
Kooikerhondje má poměrně pevné zdraví. Vzhledem k úzké genetické základně plemene vznikla některá dědičná onemocnění, která jsou však hlídána pomocí zdravotních testů.
Všichni chovní jedinci musí mít v pořádku čtyři zdravotní testy – vyšetření na luxaci pately, vyšetření očí a dva genetické testy z krve (VWD a ENM). Do chovu jdou pouze zdraví jedinci a je prakticky vyloučeno, že by se u štěněte s rodokmenem objevilo některé toto onemocnění. U plemene se výjimečně vyskytuje i epilepsie nebo polymyositis.
