Rozdílnost názvů hub je velice bohatá | foto: shutterstock.com

Populární přezdívky hub

Mluva českých a moravských houbařů je velmi pestrá - stejně jako u jiných houbařských národů (Slováků, Poláků či Ukrajinců).

Čím častěji se houba vyskytuje, tím má více názvů. Když houbař najde pěkný hřib smrkový, může se stát, že řekne: To je nádherný smrkáč, smrkouš, jehličák, bělouš, slaďák, medák, pravák, zapák či gampl. 

. Pestré názvy hub

1. hřib smrkový - smrkáč, smrkouš, zapák, gampl

2. hřib žlučník - žličák, hořčák

3. hřib hnědý - pančák, suchohřib

4. stroček kyjovitý - kozí cicek

5. hřib dubový - dubák, kamenáč

Jednak tu jsou profesionální mykologové, kteří houby třídí do skupin a pojmenovávají je latinskými názvy, jednak běžní houbaři - ale i oni by se nějakým způsobem měli shodnout na tom, o jakých houbách si spolu povídají, aby nedocházelo k omylům.

Pokud by mělo být úplně jasno, museli bychom se striktně držet latiny. To by ale čtenářské články, reportáže, rozhovory a novinářské útvary všeobecně ztratily na čtivosti. Málokdo by věděl, o jaké houbě je řeč.
Představte si, kdyby se řeklo: Našli jsme košík babek, janků, sucháčů a kuřátek. K tomu by musely následovat čtyři řádky spisovných, latinských názvů.
sph
Dubák, doubáček, kamenáč, říbek, pravák, banar. Zní vám ta jména povědomě? Tyto krásné lidové názvy byly přiřazeny králi listnatých lesů hřibu dubovému.

Hřib žlučník se nazývá žlučák, hořčák nebo žiďák, hřib hnědý zase pančák, slaďák, suchohřib či panský hřib, stroček kyjovitý na Frenštátsku dokonce kozí cicek!