Sedíme na houpačce a pozorujeme nebe. „Támhle je... ehm... nějaký pták!“ hlásím svůj objev. „To je samice krahujce, potvora,“ zklame mě Jiří Svoboda. Absolutně nechápu, jak tu černou tečičku v dálce rozlišil. Vtom nám za zády zašustí, jak by řekl klasik, „holubích křídel šum“.
Orientační smysl poštovních holubů je fascinující. To, co by v myslích některých jedinců dokázalo vyřešit problémy nejednoho manželství – tedy odvézt partnera osm set kilometrů daleko v nákladním prostoru kamionu a pak ho volně vypustit do přírody, u poštovních holubů nefunguje.
