Slovo šuplera, která u nás jako název pro toto měřicí zařízení zlidovělo, pochází z německého Schuplehre a patří do celého souboru počeštěných řemeslnických výrazů z rakousko-uherského období. Je to složenina slov Schup - tah a Lehre - míra nebo měřítko. Pomocí posuvného měřidla lze velmi dobře měřit krátké délky, hloubky, šířky, vnitřní i vnější průměry a rozteče. A to s přesností na desetiny milimetrů.
Posuvka se používá především v dílnách, strojírenství a průmyslu, kde se opravdu dbá na přesnost. Pro průmyslové využití je pak třeba pořizovat posuvky opatřené kalibračním listem, který je zárukou, že měřidlo je opravdu přesné.
Při výběru je důležitá šířka posuvu měřítka, tedy na kolik je možné obě rovnoběžné čelisti od sebe oddálit. Důležitá je i hloubka obou čelistí. Šířka bývá do 30 cm, hloubka čelistí 4 – 6 cm. Na zadní straně posuvky pak někdy bývá převodní tabulka na měření závitů.
Jak to funguje
Skládá se z pevné a posuvné části. Hlavní packy jsou ideální pro měření kulatých částí, trubek a průměrů. Měřidlo doplňují ještě čelisti, které spolehlivě změří vnitřní průměry. Vysouvací část zase měří hloubky.
Klasická analogová posuvka využívá takzvaný vernier (nonius). Název „vernier“ vznikl podle francouzského matematika Pierra Verniera, který toto uspořádání roku 1631 vynalezl. Název „nonius“ pochází od portugalského vynálezce Pedra Nunese, který roku 1542 vynalezl podobné zařízení pro měření úhlů. Jde o to, že se devět milimetrů rozdělí na deset dílů.
V praxi to vypadá tak že se změří například na pět „a něco“ milimetrů. Tam, kde se ryska na noniu kryje s měřítkem, odečte se příslušná desetina milimetru. Stupnice na noniu představuje vlastně „zvětšený“ jeden milimetr, rozdělený na příslušný počet dílků podle rozlišení.
Podle použití
Pro občasná měření v domácnosti, kdy potřebujete občas nahrubo změřit matice, průměry šroubů nebo vrutů, klidně poslouží i plastová varianta za několik desetikorun. Podobné měřidlo určitě nebudete používat v dílně, kde potřebujete větší přesnost, ale na to, abyste odhalili, zda má například šroub průměr osm, nebo devět milimetrů nebo otvor průměr 10, nebo 10,4 centimetru, určitě postačí.
Plastové posuvky se vyrábějí i ve velmi přesné a drahé variantě, ale jsou určeny pro průmysl, kde se jimi měří objekty, které by se mohly kovem poškodit. Další použití je pro měření velmi měkkých materiálů.
Do dílny se však vyplatí investovat do kvalitního celokovového měřidla. Ty lepší dokonce mívají možnost kalibrace, obvykle mají schopnost měřit i v palcích. Většinou také mívají hladší běh oproti levným plastovým měřidlům. Velkou výhodou analogových měřidel je fakt, že je lze bez problémů používat ve vlhku i v prašném prostředí.
Podle hesla „pokrok nezastavíš“ se v poslední době prosazují i digitální měřidla, která mají na pevné části malý displej, který nejen zvětšuje přesnost z desetin na setiny, ale hlavně odpadá mžourání očima po stupnici, naměřenou délku pohodlně rovnou vidíte.
Podobně jako u kuchyňských vah si můžete průběžně nastavovat nulu. Také okamžitě přepnete z centimetrů na palce a měřidlo snadno nakalibrujete. Za tento pokrok zaplatíte nutností napájení, tedy musíte čas od času koupit baterie.
Jakýmsi mezistupněm mezi analogovým a digitálním měřidlem jsou posuvky s budíkem. Jsou sice analogové, ale díky ručičce na budíku odpadá mžourání po stupnici na měřítku a hodnoty snadno odečtete.
