„Klidně to mohl všechno zapojit správně, ale může se prodřít kabel. Klasický příklad: čerpadlo ponoříte do vody tak, že ho držíte za kabel. To už může být první chyba, protože je ten kabel namáhaný vlivem váhy čerpadla. Stačí pak, když se naruší izolace a uskladníte ho na zimu v prostoru, kde trochu mrzne, takže led degradaci izolace dokončí,“ upozorňuje revizní technik Jiří Štěrba. Více o nehodě čtěte zde.
Stejně tak se podle něj může stát, že se přívodní kabel prodře. V podobných případech většinou musí přijít soudní znalec a určit příčinu neštěstí. „Ale znáte to, nic se neřeší, dokud se něco nestane,“ povzdechne si.
Největší problém vidí v tom, že to čerpadlo evidentně nebylo připojené přes proudový chránič. Protože i kdyby došlo k porušení izolace, ten by elektřinu automaticky vypnul. Podobné chrániče se dnes u nových staveb instalují automaticky, ale pokud je to u starších domů nebo někde na chalupě, většinou si ho lidé nenechají nainstalovat. Často jen proto, aby ušetřili tisícikorunu, co běžně stojí.
„Já jako revizní technik bych v první řadě pátral po stavu izolace toho ponorného čerpadla, kde došlo k poruše, zda na přívodním kabelu, anebo na samotném čerpadle. To znamená, zda se dostala fáze na kostru a došlo k přenosu do vodivého prostředí, tedy do vody.
Tuto problematiku pěkně vysvětluje odpovědna na stránkách FyzWeb Katedry didaktiky fyziky MMF UK v Praze. Čtenář se tam ptal, proč proud neteče jen mezi fází a kostrou a může vás zabít? „Jakmile vlezete do vody nebo tam ponoříte ruku, můžete vytvořit paralelní větev elektrického obvodu s 230 V a elektrický proud má chuť samozřejmě cestovat více i schůdnější cestou vaším tělem,“ zní vysvětlení.
Laik by si myslel, že když dojde k porušení izolace, tekoucí proud vypne pojistky. To je však mýlka. Pojistky samotné chrání síť před nadměrným proudem. Kdežto chránič sleduje rozdíl proudů ve fázovém a nulovém vodiči a v případě, že rozdíl obou proudů bude větší než 30 mA, je spotřebič během 0,03 sekundy odpojen od elektrické sítě 230 V, takže nemůže dojít k nebezpečným úrazům elektrickým proudem.
Bohužel podobné neštěstí je dokladem toho, jak lidé podceňují sílu elektřiny, přitom základní proudové chrániče lze koupit za pár stovek a jejich používání by mělo být samozřejmostí ve všech situacích, kde se používá elektřina v kombinaci s vodou. Ale nejen u čerpadel, ale třeba i u bazénů, kdy elektromotor čerpadla může potkat podobná nehoda, a přitom se tam koupou vaše děti. Stejně tak třeba v zahradních kuchyních a pergolách, kde se předpokládá vlhkost a ostatních podobných místech.
Zážitky z konkrétních situací nabízí i servisní technik Václav Vlček, který provozuje facebookovou stránku Elektrikářské kuriozity. Podle něj se podobné renoncy stávají nejen v domácnostech, ale bohužel i v průmyslu, kde to s bezpečností práce bývá taky často na štíru.
„Jeden ze zaměstnanců mi přinesl ještě horkou úhlovou brusku, kterou nám na revizi dodali během práce a ihned ji zase potřebovali. Běžná úhlová bruska má kromě krytu kotouče ještě kompletní plastový kryt kolem motoru a spínače. Tento kousek neobsahoval žádné plastové kryty ani kovový kryt kotouče. Motor a spínač byl jednoduše zaizolován kompletně v elektrikářské izolační pásce, a v tomto extrémně nebezpečném stavu běžně používán,“ popsal.
Ale rarity našel i v domácnostech. „Z praxe si vzpomínám na jednu „vražednou“ lampičku nad nočním stolkem. Celokovová lampička byla zapojená na obyčejné dvoukolíkové vidlici. Domácí kutil zapojil jeden drátek přes vypínač na žárovku a druhý drátek spojil s kostrou lampičky a následně na žárovku. Bohudík lampička byla 20 let v jedné zásuvce tak, že nulový vodič byl připojen na kov lampičky a fázový přes vypínač na žárovku. Kdyby ovšem někdo jednoduše dvoukolíkovou vidlici v zásuvce otočil, fáze by byla na celém povrchu kovové lampičky a spínal by se nulový vodič. Určitě chápete, že dotyk na lampičku by mohl být smrtelný. Existuje ideální řešení v použití třívodičové přívodní šňůry, kde fáze jde přes vypínač, nulový (pracovní) vodič na žárovku a doplněný ochranný vodič na kovový obal celé lampičky,“ doporučuje.
Jedna věc je podle něj dnešní moderní kutil a druhá starý kutil. Kdysi byla doba, kdy si domácí kutilové (ovšem alespoň poučení základy) vyráběli na chatě vlastní třífázové sekačky na trávu, tahali vlastní rozvody a zapojovali zásuvky, vrtačky a stolní brusky.
„O bezpečnosti se ani tehdy moc mluvit nedalo, ale ten, kdo to vyrobil, to obsluhovat uměl. Dnes se do věcí pouští člověk neznalý, a když vše odpojí, volá elektrikáře, který složitě zjišťuje, co a kde kutil vymyslel,“ říká Vlček.
Na dalších stránkách se podívejte na několik ukázek, co také můžete mezi lidmi najít.