Při natírání je potřeba přesně dodržet technologický postup.

Při natírání je potřeba přesně dodržet technologický postup. | foto: Dům barev

Příprava před natíráním střechy se vyplatí. Nátěr pak vydrží i pět let

  • 23
Největším nepřítelem při natírání venkovních plechů bývá malá přilnavost, způsobená nedostatečnou úpravou povrchu před začátkem práce. Úplně nejdůležitější je plechy mechanicky očistit a odmastit. Jinak barva nepřilne a nátěr nevydrží.

V rámci venkovního vybavení našich domů, bytů či chat nejčastěji míváme pozinkované či hliníkové okapy, parapety či střešní krytiny. Vhodným nátěrem chráníme tento materiál proti nadměrnému opotřebování vlivem povětrnostních podmínek a především UV záření a proti případné rzi.

„Jinak je potřeba přistupovat k ošetření starších plechů a jinak u zcela nových. Zatímco hliníkové podklady můžete natírat v podstatě ihned po instalaci, u pozinku je vhodné počkat alespoň půl roku, dokud materiál nezoxiduje,“ vysvětluje Radek Kříž ze sítě prodejen Dům barev.

Potom přichází na řadu nezbytné odmaštění a odstranění nečistot, zvlášť pokud jde třeba o střechu, která bývá okolo komínu často špinavá, například od sazí. „Pro odmaštění doporučuji použít profesionální odmašťovadlo, nikoliv běžný saponát, který často neodmastí podklad zcela, což bývá příčinou zhoršené přilnavosti nátěrových hmot,“ upozorňuje Kříž. V další fázi je nezbytné povrch důkladně spláchnout proudem vody, ideálně tlakovou myčkou.

Vodou ředitelné, či syntetické?

Uživatelé se přou, zda používat vodou ředitelné, nebo syntetické barvy. Odborník doporučuje spíše vodou ředitelné barvy, které jsou jednak ekologičtější a méně zapáchají, ale také mnohem rychleji schnou.

S nimi obvykle není problém zvládnout celé ošetření během jediného dne, tedy včetně očištění, odmaštění i dvojího nátěru. Naopak syntetické barvy schnou déle a často je potřeba vyčkat i osm hodin před aplikací druhé vrstvy. Spěchat se nevyplácí.

„Pokud aplikujeme druhou vrstvu barvy, zatímco ta první ještě zcela neproschla, nátěr mívá tendenci se buď loupat, anebo na povrchu zůstávají defekty, které mají zásadní vliv na životnost celého nátěrového systému,“ říká Kříž s tím, že nezbytný časový rozestup mezi oběma nátěry bývá vždy uveden na obalu nátěrové hmoty.

Jeden nátěr, žádný nátěr

Stejně jako snad všechny jiné povrchy, i plechy je potřeba natírat minimálně dvakrát. Pokud ovšem renovujeme stávající nátěry, nejprve je nutné zlikvidovat případnou původní nesoudržnou nebo sprašující vrstvu. A to mechanicky, ať už broušením, špachtlí, nebo drátěným kartáčem. Účinná bývá i tlaková voda z wapky.

Barvy volíme stejně jako u nátěru ostatních kovů. Nejprve používáme podkladový antikorozní nátěr, který jednak ochrání povrch proti korozi, ale zároveň zvýší přilnavost druhé vrstvy. Zvláštní péči věnujeme těm částem podkladu, které byly rezavé. Poté používáme krycí barvu, jež nátěru dodá kýžený odstín a zároveň jej chrání proti působení povětrnostních vlivů.

Jednoduchým a praktickým řešením jsou takzvané jednošichtovky, neboli nátěry 2v1, které mají vlastnosti základní i vrchní barvy v jednom. Ovšem často bývají dražší než klasické barvy.

Pozinkované a hliníkové prvky natíráme ideálně při venkovní teplotě mezi 10 a 20 stupni Celsia, pozornost ovšem věnujeme i teplotě podkladu, která by také neměla být výrazně vyšší, ale ani nižší, než je teplota okolního prostředí. Správně provedený nátěr by měl vydržet pět i více let.