Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pro sběratele dýmek je zajímavý indiánský exemplář i dýmka z kukuřice

aktualizováno 
Jedni sbírají dýmky již zakouřené, druzí "panenské“. Mezi sběrateli dýmek najdete ty, co si ze svých exponátů občas popotáhnou, jiní se jen dívají. Podobně jsou běžné ucelené sbírky z nějakého období či od určitého výrobce, další sběratel vás naopak ohromí kvantitou.

Vysoce ceněné jsou dýmky původních obyvatel Spojených států. | foto: Profimedia.cz

Sběratelství dýmek mělo v počátcích mnoho podob. Prvním impulzem snad bylo, že si vysloužilí vojáci na památku nechávali "porcelánky" s číslem nebo znakem pluku či s výjevy z bitev, jichž se zúčastnili.

Materiálem může být jantar i kukuřice

Skleněná dýmka patří mezi rarity.Experimentování s výrobou dýmek nabralo na obrátkách především poté, co se do Evropy z Ameriky dostal tabák. I když desítky archeologických exponátů z pálené hlíny sloužících zřejmě k inhalaci kouře dokládají, že dýmky si člověk vyráběl už dávno předtím.

V Evropě se dýmky z různých materiálů vyráběly v Rakousku, Německu, Itálii, Francii, Anglii či Holandsku. Gouda nebyla jen městem sýrů, sídlilo v ní pět set dýmkařských dílen či firem.

Domorodci v Africe a Jižní Americe dýmky současně používali i k rituálním účelům. Aby nevypadaly obyčejně, malovali na ně zvířecí motivy, případně je upravovali glazováním. V Arábii se zase staly populární tzv. čibuky.

Jeden čas se dostaly do obliby dýmky z mořské pěny, později se ke slovu dostal i porcelán. Ten se však snadno rozbije, má špatnou poréznost, ale především v ruce pálí.

Dýmky s kovovou hlavičkou se vyrábějí především v Asii a vzhledem k poměrně značné nedostupnosti se stávají velmi vyhledávaným sběratelským artiklem. Oblíbeným a luxusním materiálem je i jantar, který se používá dodnes, i když spíš jen na náustek.

Najdou se ale i rarity. Dýmky z mrožího klu, mušlí, kostí zvířat, kamene, skla i palic kukuřice. Ty začali vyrábět černoši na plantážích a jejich výroba tam přetrvala dodnes.

Ke světové špičce patří například kolekce firmy Castello.Zkoušelo se i dřevo, protože je trvanlivé, lehké, porézní, bohužel se ale snadno propalovalo. Až počátkem dvacátého století objevili výrobci kořen vřesovce stromovitého (Erica arborea), divoce rostoucího na středomořském pobřeží. Díky vyššímu obsahu křemíku bez problémů vydrží vyšší teploty, navíc je velmi tvrdý a jeho nádherná červenohnědá barva lahodí oku.

Nejvzácnější dýmkařské kousky

Roli pomyslného modrého mauritia plní nejstarší dýmky vůbec, to znamená ty indiánské, z Jižní a zejména Střední Ameriky, kde sídlila Aztécká a Mayská říše.

Dochovalo se jich jen velmi málo, španělští conquistadoři totiž "pohanské předměty" nemilosrdně ničili; tedy pokud nebyly ze zlata. Dýmky indiánů většinou měly hlavičku z měkkého červeného kamene katlinitu či tropických dřevin a na těch byla často vyobrazená zvířata.

Podobně vzácné jsou i dýmky míru, tzv. kalumety. Měřily i přes metr, troubel měly obvykle šroubovitě tvarovanou, někdy ji ovšem nahrazovalo topůrko válečné indiánské sekyry, tomahavku.

Starých dýmek se obecně dochovalo málo, i proto, že šlo o předmět denní potřeby. U nás navíc i levný, protože za minulého režimu byly dýmky zařazeny mezi potravinové zboží a tudíž byly státem dotovány.

Za dýmkami do evropských muzeí

V Prosečském muzeu najdete vitríny plné zajímavých i drahých exponátů. Velmi známé je muzeum Dunhill pipe v Londýně, ale nejprestižnější najdete v malém francouzském městě Saint-Claude. Tam je i síň Mistrů cechu dýmkařů, kam jsou pravidelně přijímáni ti nejlepší z nejlepších.

Podobné expozice jsou k vidění v Nizozemsku (Groningen, Utrecht a Gouda), Polsku, Rakousku, Německu, Itálii i u nás, v Proseči na Vysočině. Ta je stále ještě centrem výroby dýmek v Česku.

V mnoha prosečských chalupách se našly dýmky zděděné po předcích. Právě ty se staly v šedesátých letech minulého století jádrem městské sbírky, která čítá přes tři stovky nádherných exponátů. Více se o ní dozvíte zde.

Občas se pořádají výstavy dýmek i v galeriích. Expozice dýmek najdete například na zámcích Orlík, Javorník či Kozel i ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

Autoři:



Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

KVÍZ: Deset anglických kuchařských výrazů, které musíte znát v receptech

Při vaření se používá hodně postupů, které v anglické terminologii u nás nejsou...

Dnes jen už málokdo vaří podle ušmudlaného deníčku po mamince. Není nic snadnějšího než sednout k počítači nebo...



Pláže Floridy ochromil červený příliv. Hynou ryby, ptáci i želvy

Mrtvé ryby na plážích Floridy

Velká horka trápí nejen Česko, ale i americkou Floridu. Čtenářka Renata Mysliveček, která u zdejších pláží žije, den za...

Se zahradou si hraje. Má být oslavou života, pod jehličnany je mrtvo, říká

Růže jsou podle majitele tohoto nádherně rozkvetlého království pro každou...

Zahradničí přes dvacet let a miluje anglický a holandský typ neformálních zahrad s ostrým kontrastem květů a syté...

Z Prahy prchají do Posázaví na chalupu s půvabnou zahradou po babičce

Dům a zahrada po babičce s dědou přinášejí rodině z Prahy spoustu radosti a...

Domek se zahradou, které budovali zhruba před sedmdesáti lety její děda s babičkou, jsou srdeční záležitostí čtenářky,...

Další z rubriky

Znojemské, rychlokvašky i kornyšonky. Jak si poradit se zavařováním okurek

Zavařování okurek je u nás jednou z největších tradic.

Sezona okurek a barevné letní zeleniny je právě na vrcholu. Nemáte-li rádi saláty, nebo vás nebaví je chystat, můžete...

VIDEO: Potřebovali se zbavit beranů, upekli je na kamenech v zemi

Vše potřebné je už připravené.

Šéfkuchař Vojtěch Kalášek rád zkouší neobvyklé věci, se kterými se v běžné praxi nesetkáte. Tentokrát se rozhodl...

Zdeněk Pohlreich: Končím, patřím do starého železa, už většinou ani nevařím

Zdeněk Pohlreich (v bistru Next Door by Imperial)

Téměř deset let jezdil po celé zemi a radil majitelům restaurací. Jeho pořad Ano, šéfe! se stal legendou. Teď se...

Najdete na iDNES.cz