Někteří psi vděčí za tendenci k agresivnímu chování do určité míry svému temperamentu, u jiných mohou sehrát roli negativní životní zkušenosti, lidské jednání a nedůsledná výchova v kombinaci s neznalostí povahy plemene.
Řadě plemen tak - často zbytečně a ne jejich vinou - nálepku těch nejagresivnějších psů jen tak někdo neodpáře. Většinou na ně přitom platí pevná ruka a důsledná výchova s ohledem na povahu psa. Pak se z šelem, které dokážou vyvolat strach z pokousání či něčeho ještě horšího, stávají rodinní mazlíčci, které by majitelé nevyměnili ani za modré z nebe.
Ve videu Playtváka najdete šest náročnějších plemen, která nemusí ukočírovat každý a může nastat nepříjemný problém s agresí. Jsou mezi nimi jak obři, tak psi, kteří se sice vejdou do kapsy, pro kousnutí ale nejdou daleko:
Jakmile si pořídíte psa, potřebuje prostě vaši pozornost, zapomeňte na to, že si z něj uděláte pouze doplněk. Teprve pokud mu věnujete tolik času, kolik potřebuje, bude z něj nerozlučný parťák, který šlape jako hodinky.
Hodně zkaženou reputaci má rotvajler, a to jednoznačně kvůli lidem, kteří si s ním nedokázali poradit. Pokud se totiž tomuto zavalitému obrovi nevěnuje dostatek času a neklade se důraz na výchovu, je to on, kdo převezme kontrolu. Zato v dobrých a zkušených rukách je to zlatíčko, které si ovšem přece jen zaslouží trochu respektu.
Německý ovčák je pes s obrovským potenciálem, který si zaslouží výcvik odpovídající jeho schopnostem, nemůžete ho nechat růst jako dříví v lese. Jen tak přetvoříte silnou agresi, jaké je schopen, v silně ochranářský pud k pánovi a jeho rodině. Respekt je v jeho případě také nutný na obou stranách.
Jack Russel pak je úplně něco jiného: vyhlášený rošťák, který umí být velmi milý k dětem a miluje pozornost. Není vyloženě agresivní, ale je to velký bojovník, což je v kombinaci s jeho temperamentem někdy dost náročné ukočírovat ve chvílích, kdy ho doslova chytne rapl.
Dobře vědět, kde je tady pánem, pak jednoznačně potřebuje jezevčík, což vám potvrdí každý, kdo měl tohoto u nás oblíbeného krátkonohého obranáře někdy doma. Je to nezávislý jedinec, svoji rodinu ale miluje, ani s dětmi nemá problém, což už ovšem nemusí platit pro ty cizí. Umí být nevrlý i kousavý, takže je potřeba ho občas trochu usměrnit a nastavit mu hranice.
Jako ochranář historicky vždy fungoval dobrman, takže se lze na tohoto hrdého inteligentního psa jen těžko zlobit, že i jeho současný výraz a povaha odráží původní určení plemene. Není to potížista, ale majetek svého pána a jeho rodiny je ochoten bránit do roztrhání těla. Potřebuje tedy pevnou ruku, jasně dané mantinely a aktivní majitele, protože nějak musí vybít svou energii.
K plemenům, které nejdou pro kousnutí daleko, pak paradoxně patří pes, kterého setřepete z nohavice, když po vás vystřelí. Prostě čivava. Nepotřebuje být obr, aby se cítila být neohroženým obranářem svého majitele a jeho rodiny. Pak vydrží na návštěvu vrčet a poštěkávat třeba celý večer. A pokud ji někdo vynervuje, pravděpodobně ochutná i nějaký ten kousanec.