Země původu
Francie
Zařazení
FCI sk. II - pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Standard č. 137
Historie
Starobylé plemeno pochází, jak jeho název říká, z Pyrenejského pohoří. Zmínky o něm najdete již ve středověkých materiálech. Plemeno se používalo k ochraně stád a obydlí, a to od statků až po šlechtické zámky. Pyrenejský horský pes nepatří mezi módní plemena. Přesto má pro svoji vynikající povahu a impozatní zjev velkou řadu příznivců po celém světě (včetně České republiky).
Povaha a chování
Povaha pyrenejského horského psa je velmi zajímavá a odráží se v ní jeho původní využití. Na jedné straně je nebojácný, statečný a pokud cítí ohrožení, umí být i nepříjemný. K tomu, co má chránit, je naopak neskutečně přátelský, laskavý a dobromyslný. Své lidi, a zvláště pak děti, má velmi rád a nechá si od nich hodně líbit. Vzhledem k tomu, že byl používán v horách, kde musel pracovat často bez kontaktu s člověkem, má sklon k velké samostatnosti a uznává pány, kteří mají potřebnou autoritu.
Vzhled
Mohutný pes, který ale nepůsobí dojmem těžkopádnosti. Nejčastěji je bílé barvy s hustou a hladkou srstí. Psi dosahují výšky kolem 80 cm, feny jsou o něco menší.
Průměrný věk
12 - 13 let
Péče
Pyrenejský horský pes patří mezi velká plemena. Tomu odpovídají nároky na výživu. Vzhledem ke své mohutnosti se zdá být neohrabaný, opak je ale pravdou. Určitě potřebuje dostatek pohybu. Jeho hustá a poměrně dlouhá srst se musí pravidelně česat, ale nevyžaduje speciální úpravu. Výborně snáší celoroční pobyt venku. Má-li ale být spokojeným a ovladatelným psem, potřebuje stálý kontakt se svými lidmi.
Chovatelský klub
Klub chovatelů málopočetných plemen psů
