Pražský kulinářský institut se od okamžiku, kdy vstoupím dovnitř, ukazuje být vlídné prostředí. Jakmile si odložím, jsem dotazován, co si dám k pití. Ostatně stejně jako další přicházející, kterých je nakonec dvanáct. Připadám si spíš jako na nějakém sommeliérském kurzu, ale rozhodně si dám kávu, protože si potřebuju zbystřit smysly, a ne se nějak nabudit alkoholem.
Jsem totiž na kurzu pokračovacím a za názvem „Jak uchvátit ženu gastronomií“ se skví římská dvojka. Bojím se tedy, že vlak s uchvacováním žen gastronomií mi už dávno ujel, a tak nemůžu na rozdíl od borců, kteří už absolvovali římská jedna, přistupovat k výuce s přehnanou ležérností.
Učíme muže, že vyvážená chuť, vůně, barvy, textury, teploty, servis a čistota talíře ovlivňují emoce hostů.
