Cestovat do zahraničí není v dnešní době lehlé. Musíte mít negativní test na covid, čekají vás kontroly na hranicích. Ani to neodradilo vášnivé české rybáře Miroslava Vojtka, Radka Filipa a jeho bratra Milana Filipa. Odjeli na rybářskou výpravu na hlavatky do zahraničí.
Jelikož jsou to velmi zkušení rybáři, rozhodli se pokořit největší výzvu, jaká v Evropě je, a to ulovit vzácnou a velmi mazanou hlavatku. Tato ryba se nachází na několika místech v Evropě, nejlepší zemí na její lov je nádherné Slovinsko. Tam se v povodí řeky Sávy nachází slušná populace hlavatek, které jsou rok od roku větší.
Lov říčních královen je tu povolen od začátku prosince do poloviny února. Jejich cílený lov v jiných měsících je ve Slovinsku zakázaný kvůli rozmnožování a ochraně.
V zimě jsou podmínky pro chytání hlavatek velmi těžké. Mrazivé teploty jsou jen pro ty nejdrsnější, a dostává zabrat rybářské vybavení. Očka prutů každým náhozem zamrzají, vlasce se více opotřebovávají a brodění v ledových horských řekách není jen velmi nepříjemné, ale přímo vysilující.
Hrozila povodeň
I přes špatnou předpověď počasí se rybářští nadšenci rozhodli vyrazit na slovinské řeky a pokusili se ulovit nejnáročnější rybu Evropy. Po osmihodinové cestě zjistili, že situace vypadá velmi špatně a kvůli neustálým dešťům hrozí ve Slovinsku extrémní rozvodnění řek.
Naštěstí Radek Filip už na místních řekách několikrát úspěšně rybařil. Celou výpravu průvodcoval a z předchozích zkušeností se rozhodl počkat na lepší podmínky a zmapovat co nejvíce revírů, kde by bylo možné rybařit.
Celý jedenáctiminutový film z výpravy za hlavatkami najdete zde:
Po dvoudenním čekání a neustálém projíždění místních řek se nakonec rozhodli jít na to. Druhý den rybáři koupili povolenky a vyrazili na lov. Voda opadla, ale stále byla kalná.
Na ulovení hlavatky je nejlepší doba brzy ráno a večer. Ryba v tuto dobu vyráží na lov a šance se tak zvyšuje. Povolená denní doba lovu ve Slovinsku začíná hodinu před východem slunce a končí hodinu po západu slunce, čímž se čas a šance na ulovení velmi zkracuje.
Rybáři se proto za tmy vydali velmi brzy ráno na první lovné místo, kterému věřili nejvíce. Byla to velká hluboká tůň, ve které má hlavatka mnoho úkrytů, ale také potravy.
K tomuto místu bylo zapotřebí se probrodit několik set metrů hlubokým sněhem a za úplné tmy se lesem potichu připlížit k vodě, aby opatrné ryby nevyplašili. Je to velmi vysilující a občas i nebezpečné, ale konečně všichni stáli u břehu krásné tůně a čekali, až budou moci poprvé nahodit.
Milan hned po pár náhozech dostal první záběr přímo pod nohama a měl na prutu hlavatku. Ta se sebou několikrát mrskla a vytrhla si háček z tlamy. Milan nevěřícně a zklamaně vylezl z vody a vzpamatovával se z celé situace. Nikdo z rybářů nečekal, že by první kontakt s rybou mohl přijít tak rychle. Nezbylo než doufat v další záběr. Ten přišel po několika minutách ze stejného místa.
Expedice byla v podstatě splněna
Tentokrát stálo štěstí na straně Milana, rybu po chvíli dostal do podběráku. Byla to jeho první hlavatka v životě. Přestože to nebyl žádný obr, už byl v podstatě cíl expedice splněn. Úlovek každé hlavatky je obrovský úspěch celého týmu.
Pomalu se rozednívalo a šance na ulovení „kanty“, jak místní říkají velkým hlavatkám, se stále snižovala. Nezbývalo než nahazovat a věřit v záběr.
Po několika hodinách mrznutí ve studené vodě bylo na čase změnit místo a trochu prokrvit nohy broděním se ve sněhu. I na dalších místech lovci zůstali bez jediného náznaku útoku ryby. Všichni si alespoň užívali překrásné přírody.
Místní tyrkysové řeky se zasněženými horami mají své kouzlo, a tak nikomu nevadilo, že ryby o jejich umělé nástrahy nejeví zájem. Vytrvalost a víra je jediné co Mirka, Radka i Milana drželo v naději.
První hlavatka v životě Milana Filipa
Po prochytání několika míst, kterým věřili, se rozhodli přejet na jiný úsek řeky. Vrátili se hlubokými závějemi kolem ranního úspěšného místa. Mirkovi Vojtkovi to nedalo a rozhodl se ještě několikrát nahodit a zkusit své štěstí na začátku obrovské tůně.
Místo hlavatky přišel pstruh
Na třetí nához se mu nástraha zastavila, a tak okamžitě razantně zasekl prut. Hned bylo jasné, že jde o velkou rybu. Ta využívá své hmotnosti a snaží se dostat do divokého proudu a mít tak převahu.
Díky Mirkovým zkušenostem a kvalitnímu vybavení se rybu podařilo dostat pod kontrolu a nastala týmová spolupráce všech lovců. Jeho kolegové mu běželi na pomoc s velkým podběrákem. Obří ryba udělala několik posledních výpadů a skončila v síti.
Všichni si mysleli, že je to krásná velká hlavatka, ale při pohledu do podběráku přišlo obrovské překvapení. Místo vysněné hlavatky tam našli velmi vzácného a hlavně obrovského pstruha s neobvyklým zbarvením.
Tato gigantická ryba měřila 94 cm a po pozdějším detailním zkoumání šlo nejspíše o jezerního pstruha, který migroval do řeky, anebo křížence pstruha obecného a pstruha mramorovaného. Přesně by to určily jen DNA testy. Ty však už nikdo neprovede, protože pstruh putoval zpět do řeky.
V každém případě je takováto velikost raritou. Všichni rybáři měli radost a Mirkovi Vojtkovi se tak povedlo chytit životní úlovek, který podle něj nikdy nepřekoná.
