Předsedkyně sdružení Dámy v sedle Lucie Krahulcová Hřebejková na kladrubákovi ve státním hřebčíně v Písku.

Předsedkyně sdružení Dámy v sedle Lucie Krahulcová Hřebejková na kladrubákovi ve státním hřebčíně v Písku. | foto: ČTK

S nohama na stranu mají ženy v sukni na koni jistější posed

  • 11
Jízda na koni v dámském sedle u nás zažívá malou renesanci, i když stále patří mezi málo obvyklé jezdecké styly. Teď ji ale lidé stále častěji mohou vidět na výstavách nebo akcích jako součást doprovodných programů.

Jízda v dámském sedle má i svoje republikové mistrovství. "Lidé si na nás zvykli, už se na nás nedívají jako na něco exotického," řekla předsedkyně sdružení Dámy v sedle Lucie Krahulcová Hřebejková.

Dámské sedlo

Postranní sed na koni je známý asi 2500 let, jezdily tak keltské a římské ženy. Ve středověku si tento způsob jízdy oblíbily šlechtičny, jezdit obkročmo bylo tehdy nepřípustné. O vývoj dámského sedla se zasloužila například dcera římského císaře Karla IV. a manželka anglického krále Richarda II. Anna Lucemburská. Ve druhé polovině 14. století jezdila v dámském sedle a nutila k tomu i své dvorní dámy. Původně připomínalo dámské sedlo spíše křesílko, později přibyl roh, který zajišťoval jezdkyni větší stabilitu. Poté, co na sedle přibyl druhý stabilizační roh, mohly se dámy v sedle začít věnovat skokovým disciplínám.

V dámském sedle jezdec nesedí na koni obkročmo, ale s oběma nohama na jednu stranu. Sedlo má většinou dva rohy: jeden podpírá pravou nohu, druhý shora jistí levou, která je ve třmenu. V Česku tento styl jízdy vyznává kolem pěti desítek žen, sdružení Dámy v sedle má přes 20 členek.

V Česku nemá jízda v dámském sedle takovou tradici jako třeba v Británii, ženy ji tu teprve objevují, uvedla Krahulcová. Sama začala jezdit na koni před 15 lety klasickým způsobem. V dámském sedle poprvé jela, když jí bylo asi 15 nebo 16 let a zařekla se, že si na něj už nikdy víc nesedne.

Nakonec se k němu přece jen vrátila. "Jezdila jsem na koni v šatech v různých průvodech a lidé mi říkali, že by to bylo hezčí, kdybych jela v dámském sedle," poznamenala. Asi před 11 lety se nakonec nechala vyhecovat a začala si dámské sedlo shánět. Trvalo to asi rok.

Kdyby věděla, co všechno bude shánění sedla obnášet, asi by se do toho nepustila nebo by nějaký rok ještě počkala. Jízda v dámském sedle je totiž finančně náročný koníček, jen kvalitní sedlo vychází často na několik desítek tisíc korun. Pokud se chce jezdkyně účastnit soutěží nebo vystupovat, pak dá další tisíce za kostýmy.

Vybrat vhodného koně by ale nemělo být složité. Většině koní dámské sedlo nevadí a naučí se v něm jezdkyni nosit.

Pravou nohu nahrazuje při jízdě bičík

Když jezdkyně přesedlá z klasického anglického nebo westernového sedla na dámské, musí si při jízdě zvyknout na to, že nemá nohu na pravé straně koně. Tu při ovládání koně nahrazuje dlouhým bičíkem.

Jakmile si ale na dámské sedlo zvyknete, pak vám jízda na něm přijde podle Krahulcové mnohem pohodlnější, zejména ve cvalu. "Lidé se toho nejdřív bojí, protože cval je rychlý pohyb. Ale pak říkají, že je dámské sedlo pohodlnější a cítí se bezpečněji než při jízdě obkročmo," poznamenala. Sama v klasickém sedle už skoro vůbec nejezdí právě proto, že se v něm necítí tak bezpečně.

Pozvánka na mistrovství republiky do Písku

V dámském sedle je možné absolvovat všechny jezdecké disciplíny. Při mistrovství republiky, které se koná 2. a 3. července v Písku, budou jezdkyně soutěžit v drezuře, parkúru či jízdě zručnosti. Skákat se dá v dámském sedle téměř stejně vysoko jako v anglickém. Pokud se ale zdolávají vysoké překážky, je potřeba silný kůň, protože mu jezdkyně při skoku nemůže nadlehčit záď.